Potkali jsme se u příležitosti nahrávání pro nový projekt Michala Nesvadby. Jde o muzikál a vy jste prý byl přizván svým učitelem z šesté třídy?
Ano, Olda Vodrážka je producentem celého projektu. Společně s Michalem Nesvadbou mě oslovili, abych k tomu udělal muziku. Mně se to líbilo už od samého začátku, kdy jsem si přečetl první scénář. Neřekl bych, že je to úplně muzikál, je to spíš taková show pro děti, kterou jsem se snažil co nejvíc dát do formy písniček a aby tam bylo co nejvíc toho zpívaného. Myslím si, že to děti mají rády a obecně je to takové líbivější, než když se používá čistě instrumentální hudba. Děti i jejich rodiče by se u toho mohli hezky bavit.
Když jste zaslal producentům dema, tak se prý usnesli na tom, že byste tam měl také sám něco zpívat. Jak to dopadlo?
Ano, uslyšíte mě tam jako sborového pěvce. Do veškerých svých projektů se snažím nějak nacpat, ale spíš proto, že jsem dost náročný právě na sborové party a ono je kolikrát velmi těžké to sboristům vysvětlit. Když už je to napsané, tak je to pro ně někdy těžké se to naučit, takže si nakonec častokrát sbory dělám sám. A pak je různě modifikuji, tak to není poznat. Tady je to navíc specifické v tom, že tam budou takové postavičky s dost zdeformovanými hlásky, takže mě určitě nikdo nepozná.
Takže budete nakonec v roli skřeta?
Ano, ale neobjevím se tam fyzicky, pouze v nahrávce.
Je to váš první dětský projekt. Jak k tomu přistupujete?
Z každého projektu mám vždy respekt. Ale obavy nemám nikdy. Protože ty člověka jen brzdí. Snažím se pracovat tak, abych měl volnost a svobodu. Aby to shora teklo do rukou, pak dál do klaviatury, papíru... a aby to komplet fungovalo. Na začátku mě Michal obrovsky přesvědčil o tom, že to je hezké a že to bude milé, tak jsme s mým týmem hned začali pracovat na různých návrzích, jak by mohly znít různé motivy a tak. Myslím si, že to, co již vzniklo, je velmi atraktivní. Těším se, jak to pojme režisér celé té show, Lumír Olšovský.
Ondřej Gregor Brzobohatý s manželkou Taťánou mají oficiálně dvě příjmení |
Michal prozradil, že celý ten projekt je vlastně o idolech. Byl třeba právě on vaším idolem z dětských let?
Nejsem z generace, která by se dívala na Kouzelnou školku, musím se přiznat že pro mě to byl spíš Rampa McKvák ze seriálu My z Kačerova a podobně. Později Al Bunda ze seriálu Ženatý se závazky a Alan Alda z MASHe. Takže co se týká filmových nebo televizních idolů, měl jsem spíš ty seriálové. Ale je pravda, že mám kolem sebe spoustu kamarádů, kteří mají děti, a ty toho Michala obrovsky „žerou“. Děcka ho zbožňují. Člověk to musí mít v sobě, aby dokázal pracovat s dětmi. Třeba já tu trpělivost vůbec nemám. Mě by děti začaly za chvíli šíleně štvát. Už jsem měl jednou dokonce tu možnost na táboře dětem něco vysvětlovat, abych je zasvětil do tajů muziky a podobně. Stačilo, aby tři z nich nedávaly pozor, a mně už skoro pukaly saze. Já to nějak neumím. Asi bych byl hodně špatnej učitel.
Jak to budete dělat se svými dětmi, když ta vaše trpělivost není úplně stoprocentní?
Já si myslím, že je rozdíl v tom, když člověk má vychovávat své vlastní děti a když má mluvit k bandě cizích dětí ve třídě. Je to úplně jiný druh autority a pokusím se o to samé, co se podařilo mému tátovi a mámě. Tam zkrátka fungovalo to, že táta měl přirozenou autoritu. Z máminy strany tam ta autorita byla taky, ale ona byla zase vždycky taková „co na srdci, to na jazyku“. To je taky fajn. Nejsi jako v bavlnce a mantinely máš jasně dané. Výchova by měla být rázná, ale spravedlivá. Aby to dítě vyrostlo ve slušného člověka.
Jak to tedy vypadalo například ve chvíli, kdy jste si neuklidil hračky?
Já jsem je neměl uklizené skoro nikdy. Měl jsem je vždycky rozházené po pokojíčku. Můj úklid spočíval v tom, že jsem otevřel skříňku a vše jsem tam naházel. Uklízel jsem vždycky jenom tak na oko. Pamatuji si, že máma dokázala vždycky zařvat, aby tam už konečně byl pořádek. Ale většinou to byly takové rychloúklidové čety, kdy během pěti minut bylo všechno naházené v jednom šuplíku a mně bylo úplně fuk, že to nemělo ladu ani skladu.
Hlavně aby nepřišel výprask?
Přesně tak. Tomu jsme se snažili vždycky vyvarovat, řekl bych velmi úspěšně. Měli jsme na to skvělé osvědčené taktiky.
Myslíte si, že když se osvědčí tento projekt, budou vám pak chodit nabídky jako tomu, co umí dělat dětskou hudbu?
Jasně, že bych rejžoval na dětech? (smích). Ne. Je tedy fakt, že když jsme třeba dělali s Jirkou Strachem Anděla Páně nebo jsme s Karlem Janákem točili nějakou pohádku, tak mě to obrovsky bavilo. Baví mě pohádková témata a víceméně všechno, co je pro děti. Třeba i animáky, ty zbožňuju. Je to svět, který mám rád. To znamená, že se v něm cítím dobře. U Anděla Páně 2 se nám podařilo vytvořit písničku Modlitba, která se stala skoro lidovou a zaznamenala obrovský úspěch. Tak asi to má pak nějakou zpětnou vazbu i u dětí, jestli se to líbí, což je vlastně hezký. Protože člověk dokáže tím pádem promlouvat i k té nejmladší generaci a to jsou pak potencionální diváci mých koncertů. (smích)
Stát se matkou pro mě bude velká výzva, říká Taťána Gregor Brzobohatá |
Žijete s Táňou Gregor Brzobohatou. Když plánujete společný romantický večer, přijdete třeba s animákem?
Já a romantické večery… proč ne? To může být klidně romantický večer u krásného animovaného filmu. V současné době se navíc dělají opravdu nádherné a obrovsky vtipné. Několik z nich jsem i daboval, takže vždycky už mám přehled, který je dobrý a který pro nás naopak není úplně ideální. Některé animáky jsou vyloženě pro děti a některé jsou i pro rodiče. Kolikrát mám tedy pocit, že jsou víc pro ty rodiče než pro děti. Ale dokážu si to představit. V našem případě jsou ty večery všechny romantické. Ať už koukáme na jakýkoliv pořad v televizi. Může to být třeba i Večerníček.
I Ordinace…
Upřímně... Na Ordinaci tedy zrovna nekoukáme, ale nic proti ní.
Máte nějaký profesní sen, který chcete v nejbližší době zrealizovat?
Já jich mám několik. Těch svých hudebních snů, nebo kariérních. Ale to jsou záležitosti, o kterých zásadně nemluvím. Zdědil jsem po tátovi takovou velmi nepohodlnou vlastnost a tou je pověrčivost. Takže o nich prostě nepípnu. Ale v nejbližších měsících je to tento projekt. A pak to jsou projekty, které jsou v šuplíku „Přísně tajné“. Ze mě nikdo nic nedostane. Nerad o věcech mluvím předem. Mám daleko radši, když ty projekty pak hovoří samy za sebe.
Kdo vás momentálně nejvíce inspiruje v hudbě?
Asi nejvíc mě baví už léta Jamie Callum. To je interpret, který mě nikdy neomrzí svými deskami, vystupováním a hrou na klavír. Toho můžu poslouchat víceméně kdykoliv.
Stěžoval jste si tady při nahrávání, že trochu praskalo v reprobedně. Posloucháte jako muzikant rád také vinyly? Tam je to praskání trošku jiné...
Poslouchám hodně desek z vinylu. Mám doma gramec z roku 1973, na kterém to zní všechno ne úplně tak, jak by mělo v současném zvuku, ale ten retro sound mě moc baví. Poslouchám řadu desek právě z gramců a je to fantastický zvuk, absolutně nenahraditelný čímkoliv jiným.
4. března 2018 |
