Když na něj zasvítí sluneční paprsky, jeho černé peří začne házet pestrobarevné odlesky. Má výrazný zobák a někdy legračně poskakuje. Když však začne havran ve velkém hnízdit a hlasitě krákat blízko domů a bytů, všechna krása a roztomilost jsou rázem pryč.
Své o tom vědí především obyvatelé Pražského sídliště v Táboře, ale také v nedalekém Sezimově Ústí a rovněž v Českých Budějovicích, kde jsou na více místech. Když musí někdo takový hluk poslouchat týdny, je to opravdu velmi nepříjemné a pro místní je to tak jeden z největších problémů.
Jenže všechny pokusy, jak se s havrany vypořádat a vytlačit je jinam, stále končí neúspěchem.
Naposledy měli pomoci dravci. Do boje se je rozhodli nasadit v Táboře. Dva týdny v únoru a týden v březnu se tam uskutečnilo plašení kolonie havranů na Pražském sídlišti v ulici Zborovská a Buzulucká pomocí kání Harrisových.
Přestože nechali zástupci radnice dobu plašení oproti původně zamýšleným 14 dnům prodloužit, nepodařilo se ptáky k trvalejšímu opuštění tradičního hnízdiště přimět.
„Zpočátku měla přítomnost dravce v kolonii velmi silnou odezvu, havrani lokalitu rychle opouštěli. Po několika dnech se ani nepokoušeli na stromy střežené káněmi usedat, pouze při přeletech kontrolovali přítomnost dravců. Postupně však zřejmě začal zvolna vítězit silný hnízdní pud a silná vazba na tradiční hnízdiště a reakce na dravce ochabovala až do úplného vymizení,“ konstatoval Jiří Rozum z táborského odboru životního prostředí.
V závěru plašení už nebylo možné havrany přimět k opuštění hnízdních stromů i přes nasazení více dravců. V blízkosti základní školy Zborovská a okolních panelových domů tak musejí opět poslouchat hlasité a pro mnohé nesnesitelné krákání. Nedávný odborný průzkum na Pražském sídlišti v Táboře prokázal, že hluk od havranů je tak velký, že pokud by byl průmyslový, je možné ho označit za nadlimitní.
18. února 2020 |
„Je to hrozné, co více k tomu říct. Nemůžeme si ani otevřít okna, hluk je obrovský a hodně lidí včetně mě to štve,“ reagoval jeden z obyvatel sídliště Václav Kozák. Jeho slova potvrzují i další obyvatelé. Někteří dokonce zmiňují, že je nepřekvapí, až se někdo pokusí situaci řešit po svém a nějakým radikálnějším způsobem.
Spousta exkrementů
Další pohled na věc přidala Pavlína Černá, zástupkyně ředitele pro první stupeň na ZŠ Zborovská. „Hluk je opravdu velmi nepříjemný, pod hnízdy je také obrovský nepořádek. Všude spousta exkrementů s větvičkami. Navíc to vypadá, že je tu ptáků ještě více než dříve,“ všimla si Černá.
A má pravdu. V současnosti Tábor eviduje na území města přibližně 300 zahnízdění, což představuje více než dvacetiprocentní nárůst oproti loňskému roku. Stejný nárůst ovšem zástupci města zaznamenali nejen na sídlišti, ale také v Husově parku, kde je další oblíbená lokalita havranů.
„Z toho lze usuzovat, že nárůst početnosti je obecným trendem, s nímž plašení nesouvisí,“ zdůraznil Jiří Rozum. Jeho slova podporuje i podobný stav v nedalekém Sezimově Ústí. Tam je aktuálně téměř 180 hnízd. Ne všechna nutně musí být obsazená, ale u většiny tomu tak je.
A i v Sezimově Ústí už problém jménem havran řeší asi šestým rokem. „Hledáme nejrůznější cesty, jak se s ním vypořádat. I letos jsme k nám pozvali dendrologické firmy a nechali provést úpravy korun stromů tak, aby hnízdění nebylo tak snadné. Výrazně efektivní to však není, to víme,“ potvrdil marný boj starosta Sezimova Ústí Martin Doležal.
Před dvěma lety také přistoupili k výraznějšímu prořezu březové aleje. Asi největší kolonie černých ptáků je v centru na náměstí T. Bati kolem kina Spektrum. „Menší je pak u mateřské školy, kde situaci řešíme,“ podotkl Doležal.
Pokud město získá výjimku a potřebná povolení, mohlo by přistoupit k radikálnějšímu řešení. Případně pak několik stromů, kde havrani hnízdí, výrazně prořezat nebo pokácet, ale to je prozatím předčasné. Další jsou pak ještě u základní umělecké školy.
„Celkově se jim ve městech zkrátka líbí. Mají zde snadno dostupnou potravu. Teď už tu jsou v nějakém počtu prakticky po celý rok. Pravděpodobně totiž dochází k míšení dvou migračních vln,“ sdělil dále Martin Doležal.
A Jiří Rozum přidává i další důvody, proč jsou havrani rádi v osídlených lokalitách. „Jsou zde oproti volné přírodě dobře chránění před predátory. Také jim může vyhovovat, že zde nejsou tak vysoké trávníky, takže se jim tam lépe loví a hledá,“ vysvětlil.
Havran je všežravec, a tak se živí například hmyzem, žížalami, ale i bobulemi a ovocem a nepohrdne ani zbytky v odpadcích.
Tábor už v boji s těmito ptáky vyzkoušel prakticky vše. „Žádné další možnosti už nyní nemáme. Uvidíme, jestli se nějak změní legislativa, která by umožnila jiný postup. Určitě však budeme pokračovat v prořezávkách či shazování zbytků opuštěných hnízd a podobně,“ dodal Rozum, který se problematice dlouhodobě věnuje.
Zbývá doufat v přesun
Podobné je to i v Českých Budějovicích. Tam je dlouhodobě havrany obsazená část parku Háječek, ale také Sady poblíž Rabenštejnské věže či část Pražského sídliště. I tady zkoušeli třeba prořez. Například v Háječku obyvatelům až tolik nevadí, protože v přímé blízkosti nežijí lidé.
Ve všech případech a městech tak ale nezbývá než se pokusit s přítomností jednoho z nejchytřejších ptáků smířit a doufat, že se časem kolonie přesune jinam.
Před lety se to stalo například ve středočeských Veltrusech, které byly havrany proslulé. Ani ornitologové tehdy přesně nevěděli, proč místo opustili. Možná se jim více líbilo v nedalekých Kralupech, kde pro ně byla potrava ještě dostupnější.
