Pro karty se už v dávných dobách vžilo výstražné synonymum „čertovy obrázky“. Existuje však americká písnička, která je představuje jako výsostně kulturní záležitost. Nahrál ji roku 1948 T. Texas Tyler a v českém prostředí ji později proslavil Miroslav Černý. Text pojednává o zuboženém vojákovi, jemuž karty posloužily jako bible, modlitební knížka i kalendář.
Píseň Balíček karet má rád i náš host seriálu MF DNES Na ležáku v Masných krámech v Českých Budějovicích, sběratel hracích karet Jiří Novotný z Plané nad Lužnicí. „Nevymyslel ji ale T. Texas Tyler,“ říká o skladbě zasvěceně. „Její příběh jsem našel i v souboru českých kramářských písní z 19. století. Původ je nejspíš americký a mnohem starší.“
Se svou sbírkou, zahrnující přibližně 30 tisíc karetních listů, je Jiří Novotný největším sběratelem v této oblasti na jihu Čech. Zajímá se o vše, co s nimi souvisí, včetně jejich historie. A protože toho o nich tolik ví, odmítá spekulace na téma, kdo vytvořil systém první karetní hry na světě.
„Nedozvíme se to, protože první karty se s vysokou pravděpodobností nedochovaly. Hraní od svého začátku nesloužilo jen jako forma soutěže mezi několika lidmi, ale i jako zdroj poznání sám o sobě,“ vysvětluje.
Jedny takové unikátní výukové karty přinesl s sebou do Masných krámů. Je to pexeso pro vzdělance. Sběratel zjistil, že ho hráli v polovině 19. století profesoři se svými žáky, aby je vyzkoušeli ze znalostí francouzských dějin.
„Na averzní straně mají texty o životě vládců. V horní části jsou uvedené letopočty ohraničující období jejich vlád. Obrazový doprovod tvoří jen neurčité profily tváří panovníků. Kdo chtěl ve hře uspět, musel mít kromě výborné paměti na rozestavení karet i dokonalou znalost historie,“ upozorňuje.
Jiří Novotný podotýká, že mezi českými sběrateli se pro takový typ ujímá název divnohry. „Termín vymyslel Petr Bílý, předseda našeho sběratelského klubu. Označuje neobvyklé hry, u kterých se obtížně dohledávají pravidla,“ vysvětluje sběratel.
Tím jsme se dostali k dalšímu z mnoha tajemství historie karetních her. Abychom alespoň na jednu záhadu dostali příslib rozřešení, prozrazuje Jiří Novotný svůj názor na to, jak se karty objevily v Evropě. „Myslím, že je přinesli nějací válečníci. Hraní pro ně mohla být relaxace mezi bitvami.“
S jistotou však odpovídá na otázku, kdy sám poprvé držel v ruce vějířek karet. Stalo se to v jeho domovské Plané nad Lužnicí roku 1956. „Bylo mi pět let. Na návštěvu k nám přijela teta z Vrchotových Janovic. Mému tátovi řekla: Františku, kluk půjde za rok do školy a hodí se mu, když bude před ostatními napřed v počtech. Já ho naučím žolíky, ty jsou na sčítání a odečítání nejlepší. No a už mi k té ruce přirostly, já jsem přirozeně hravej,“ říká.
Další hry se učil od starších dětí a děda ho zasvětil do tajů takzvaného dudáka. Když si zašel do blízké hospody na limonádu, obdivoval čtveřici tamních hráčů, jak mastí taroky. „Sám jsem se je ale nikdy nenaučil,“ krčí rameny.
Sběratelství začalo v Moskvě
Co se ale toužil jednou naučit, byla novinařina. Jenže mu v jeho třinácti letech zemřel tatínek a on nechtěl maminku zatěžovat dalšími výdaji spojenými se studiem v jiném městě. Vyučil se v Plané nad Lužnicí mechanikem měřicí a regulační techniky pro podnik Silon.
Když se doma zlepšila finanční situace, absolvoval střední školu pro pracující a poté vystudoval v Praze práva. V hlavním městě se také zabydlel. Partičky karbanu si dopřával s přáteli ve volném čase. Umí jen hry, které se běžně hrají v České republice.
Jiří Novotný(69 let) Narodil se 25. ledna 1951 v Táboře. Rok žil s rodiči v Myslkovicích, pak se rodina přestěhovala do Plané nad Lužnicí. Vyučil se mechanikem měřicí a regulační techniky, ve 26 letech absolvoval Internátní střední školu pro pracující v Týně nad Vltavou. V roce 1981 promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Už při studiích vysoké školy zakotvil v Praze. Pracoval ve státní správě, poté jako právník v pojišťovně. Po odchodu do penze se natrvalo vrátil do Plané nad Lužnicí. Karty sbírá od roku 1981, poprvé samostatně vystavoval v Praze v roce 1994. O sedm let později spoluinicioval založení spolku Club sběratelů hracích karet. Účastnil se 30 výstav. Je podruhé ženatý, z prvního manželství má dva syny. |
Avšak jeho sbírání začalo kupodivu v Moskvě. „Byl jsem tam na zájezdu v roce 1981 s mou tehdejší ženou. V kiosku jsem zahlédl karty s ruskou národní symbolikou. Tolik se mi líbily, že jsem si je koupil za poslední rubly. Pak jsem je doma položil vedle několika svých sad a zárodek sbírky byl na světě.“
Je nejen hravý, ale také precizní, a proto hledal někoho, kdo mu poradí, jak správně sbírat. Dle přísloví „Když je žák, najde se i učitel“ mu náhoda přihrála seznámení s inženýrem Zdeňkem Šťáhlavským. Jeho profesí bylo kouzelnictví a životní vášní sbírání karet.
„Podělil se se mou o všechny své poznatky, byli jsme výborní kamarádi a v závěru života mi daroval podstatnou část svých rozsáhlých kolekcí. Počet exemplářů mé sbírky tím narostl bez mého přičinění, proto se nechci pyšnit titulem největší sběratel na jihu Čech. Je možné, že vlastnoručně nasbíral více karet můj kamarád Milan Bednář z Českých Budějovic,“ podotýká skromně.
Jakmile se v komunikačním prostoru rozmohl internet, začal Jiří Novotný kontaktovat další sběratele a ti dělali totéž. Utvořila se skupina lidí, kteří si dali za cíl seznamovat veřejnost s hracími kartami ve všech souvislostech. Koncem května 2013 založili spolek Club sběratelů hracích karet, se zkratkou CSHK. „Nyní máme 17 členů, pořádáme společné výstavy, vydáváme publikace, katalogy a ročenky. Účastnil jsem se třiceti výstav, samostatných jsem měl pět,“ vypočítává sběratel.
Chystá výstavu v Plané nad Lužnicí
Aktuálně vystavuje v Muzeu Vysočiny Jihlava spolu s kolegou Milanem Bednářem karty s tematikou dopravních prostředků, návštěvníci je mohou zhlédnout do 5. září. Současně dokončuje přípravu výstavy v Plané nad Lužnicí, kde představí přední světové osobnosti – samozřejmě na kartách. Do Plané se totiž vrátil natrvalo před sedmi lety a zapojil se do zdejšího kulturního života. Vernisáž je 10. července od 18 hodin, výstava potrvá do 15. září.
Na které sady ze své sbírky je nejvíce hrdý? „Na ty, které jsem inicioval. Jsou dvě. Když se před sedmi lety připravovala výstava mých karet v Husitském muzeu v Táboře, poprosil jsem píseckého výtvarníka Josefa Zemka, aby namaloval jednohlavé mariášové karty věnované husitství. Měly takový úspěch, že se celý náklad brzy rozprodal.“
Sběratel tedy připravil dotisk u příležitosti letošního šestistého výročí založení Tábora. Další sadu s historickými motivy namalovala z jeho podnětu výtvarnice Lenka Zajícová, která pracuje v Husitském muzeu. Karty v jejím pojetí přibližují 600 let historie města. Obě sady lze zakoupit v pokladně muzea.
„Mám radost, že jsem podpořil kulturní význam karet. Hazardní záležitostí se stávají jen tehdy, když s nimi takovým způsobem lidé hrají. Mnohem lepší je vnímat balíček jako malou galerii do kapsy,“ radí Jiří Novotný.
