Od začátku jste také u sdružení Jihočeští taťkové. Jak jste vnímal všechny problémy spojené se stavbou, když jste byl u toho?
Jihočeští taťkové byli logickou odpovědí na mýty a fámy, které kolovaly médii a rezonovaly veřejností. Prostředí tehdy nebylo úplně nakloněné spuštění elektrárny, a to zvlášť ze strany Rakouska. Vadilo nám, co se vypráví. Spousta toho nebyla pravda. Pokud jsme chtěli diskutovat jako zaměstnanci či jednotlivci, nikdo nás neposlouchal, nebyli jsme zajímaví. Proto jsme založili sdružení, které i názvem reagovalo na protijaderné sdružení Jihočeské matky. Otevřel se nám v médiích prostor, mohli jsme říci svůj názor.
Jaké byly nejčastější mýty a fámy?
To by bylo dlouhé, tak alespoň několik příkladů. Hlavně zpočátku jsme dostávali dotazy typu kdy to vybuchne nebo jestli topíme ruskými raketami. Museli jsme dokazovat, že z věží stoupá opravdu jen čistá vodní pára, že radiační situace v areálu i okolí je úplně stejná po spuštění elektrárny jako před ním. I dnes se některé fámy objevují, ale výrazně jich ubylo. Zjistili jsme, že jediná cesta, jak s nimi bojovat, je ukazovat vše názorně a lidi do elektrárny brát. To zafungovalo.
Jaderná elektrárna TemelínTemelínská elektrárna je přibližně 24 kilometrů od Českých Budějovic a pět kilometrů od Týna nad Vltavou. První elektřinu vyrobila 21. prosince roku 2000. V areálu je oblíbené návštěvnické centrum a je možné si ho projít i ve virtuální podobě na webu cez.cz. |
Jak jste vy osobně prožíval spuštění elektrárny?
Hekticky. Z dnešního pohledu to však bylo krásné období. Dlouho jsme se na to připravovali. Nakonec jsme ale byli po letech práce a diskusí před spuštěním provozu. Je těžké to k něčemu přirovnat. Na druhou stranu jsme se od toho museli oprostit. Na blokové dozorně (velín elektrárny, pozn. red.) není moc prostoru pro emoce. Musíte být profesionální.
Jsou ze strany Rakouska ještě nějaké výtky, nebo se situace za těch 20 let uklidnila?
Diskuse pokračuje pořád, ale už je daleko racionálnější a pragmatická. Absolvoval jsem několik let jednání se zástupci Rakouska i Německa. Vždy jsme se bavili otevřeně a férově. Někdy jsme měli jiné názory, ale vždy jsme se dokázali domluvit a udržovat korektní vztahy. Když jsem odcházel z postu ředitele bezpečnosti, Němci i Rakušané se se mnou srdečně loučili.
Může se nedůvěra či odpor části Rakušanů znovu projevit, až se dostane na rozšiřování Temelína?
Velmi pravděpodobně ano, ale už teď je ta diskuse daleko racionálnější a posunutá spíš do ekonomické roviny. Máme za sebou 20 let bezpečného provozu, máme vzájemné korektní vztahy, plníme protokol z Melku (Česko se mimo jiné zavázalo k nadstandardnímu informování Rakouska o událostech v Temelíně. pozn. red.). Na odborné úrovni je situace opravdu jiná, i když nečekám, že by Rakušané a ani Češi na jadernou energetiku změnili názor. Od toho se odvíjí i některé veřejné výstupy.
Dnes neprotestují Rakušané, ale lidé, kterým se nelíbí plán na jaderné úložiště v lokalitě Janoch u Temelína. Mají z tohoto záměru obavy.
To není úplně otázka na mě. Výběrem a správou se zabývá Správa úložišť, my na to jako původce použitého paliva jen zásadním způsobem přispíváme, ale odpovím. Je třeba chápat, že lidé mají obavy a záleží jim na jejich okolí, a také k nim s tím vědomím přistupovat. Podobně to bylo v případě Temelína. My jsme nevysvětlovali, že jsme bezpeční a čistí, nějakou spoustou tabulek a analýz. Přesvědčili jsme je tím, že jim dáme ochutnat výborný med z areálu elektrárny, že je pozveme do chladicí věže a jsme otevření. Všechny zúčastněné bych nejraději pozval do skladu použitého paliva, ať je jasné, o čem se bavíme. Všichni musí být otevření a srozumitelní.
O bezpečnosti vedení jaderné elektrárny často mluví. Jak této oblasti napomohly moderní technologie?
Nesmíme o tom jen mluvit, musí to být součást našeho myšlení. Na jednu stranu máme plně digitální systém kontroly a řízení. Využíváme nástroje, které sledují všechny detaily provozu. Na druhou stranu nesmíme být na těchto prostředcích úplně závislí. Je třeba mít systém, kterým bez počítače můžeme bezpečně řídit a odstavit blok. Mimo jiné kromě krizových mobilů či vysílaček tak máme i satelitní telefony nebo třeba staré vojenské telefony „na kličku“. Ty budou fungovat vždy i bez elektřiny.
Bohdan Zronek(49 let) Studoval obor elektroenergetika na Českém vysokém učení technickém v Praze. Poté nastoupil do Jaderné elektrárny Temelín jako operátor. Následně si tam vyzkoušel různé funkce. Posunul se na vedoucího blokové dozorny a dále vedoucího reaktorového bloku. Potom přešel k práci směnového inženýra, vedoucího provozu a přes ředitele bezpečnosti tehdejší divize Výroba, ředitele Jaderné elektrárny Temelín se před třemi lety dostal na pozici ředitele divize Jaderná energetika. |
Když se dnes procházíte areálem, poznáváte, co jste viděl v době spuštění?
Záleží na tom, kde zrovna jste, dvacet let není tak dlouhá doba a ještě si hodně pamatuji. To hlavní jako bloky, strojovny, chladicí věže se na pohled moc nezměnilo. Při bližším pohledu ale zjistíte, že přibyla řada staveb, mimo jiné sklad použitého paliva, z poničeného zámku na kraji areálu je teď oceňovaná památka. Oceňuji i perfektní pořádek a nové značení. Elektrárna je také zelenější. Za to jsem rád.
Jaké byly největší milníky v jejím provozu?
Klíčové bylo rozhodnutí o jejím, byť částečném, dokončení v roce 1992 a hlasování vlády o dokončení v roce 1998. Potom samozřejmě spuštění a následně připojení bloků do sítě v letech 2000 a 2002. Zmínil bych i významné investice do turbíny a všechny etapy zvýšení výkonu. Významné byly i zátěžové testy po událostech ve Fukušimě. Ověřili jsme, že máme hodně robustní projekt, a ještě jsme ho udělali odolnější.
Investice do elektrárny obnášejí spoustu náročných úkonů. Vzpomínáte na nějakou akci, která se řadí mezi ty nejnáročnější?
Náročné jsou odstávky pro výměnu paliva a kontroly, kdy práce jedou 24 hodin denně, střídají se tady stovky lidí a musíme sladit více než 10 tisíc činností. Hodně složité byly výměny vysoko- a později i nízkotlakých rotorů turbín. Teď v poslední době je to výměna separátorů – zařízení na zlepšování parametrů páry. To nás ještě čeká na druhém bloku.
Mnoho lidí tvrdí, že je tento zdroj energie neekologický. Jak byste jadernou energii obhájil?
Já ji považuji za udržitelný a ekologický zdroj. Stačí se podívat na to, že elektrárna skutečně nevydává žádné škodlivé látky jako třeba při spalování fosilních paliv. Proto se k ní řada států vrací, například Nizozemsko. Samozřejmě je tady použité palivo, ale neznám moc lidských činností, které by po sobě vůbec nic nezanechávaly. Nejde o odpad, použité palivo je vyčerpané jen z asi čtyř procent, některé země ho přepracovávají, což je zatím o něco dražší než skladování. Navíc my předem platíme za jeho budoucí uložení. Někdy mám pocit, že je to zbytečně nafouknuté a zneužívané. Navíc stejné dopady u jiných zdrojů se takto nekomentují. Nicméně chápu a vnímám obavy lidí, postavení starostů a krajů. I pro nás je bezpečnost nejvyšší priorita.
Myslíte, že se vám podařilo veřejnost přesvědčit o tom, že je jaderná energie bezpečná?
Zhruba dvě třetiny Čechů si to podle nezávislých a objektivních průzkumů veřejného mínění myslí. Není to ale zdaleka jen naše zásluha. Za nás je to 20 let bezpečného provozu Temelína, respektive 35 let Dukovan a maximální otevřenosti. Velkou roli hrají stále ještě docela dobré technické vědomosti Čechů, strategie státu vůči energetické bezpečnosti, jasně a srozumitelně nastavená pravidla a přísná kontrola ze strany Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.
Byly události spojené s koronavirem tou nejkrizovější situací, kterou elektrárna musela řešit?
Zatím spíš ne. Ve skutečnosti máme trochu výhodu, že pro nás je bezpečnost klíčová stále, takže jsme byli před opatřeními státu vždy trochu v předstihu. Od digitální komunikace přes ochranná opatření až po prevenci. Další výhodou je, že se zaměstnanci a dodavatelé v jaderné energetice vybírají i s ohledem na to, že respektují pravidla a nařízení, takže nemusíme příliš řešit švejkování a nedodržování pravidel. Naopak lidé sami přicházejí i s návrhy na jejich zlepšení. Za to jim upřímně děkuji.
