Ani Vyšehrad (232 metrů), ani Vítkov (271 metrů nad mořem), ani Petřín (327 metrů). Nejvyšší kótou hlavního města Prahy je Teleček, který má 399 metrů nad mořem.
O tomhle místě mi vyprávěl kolega, který tam s kamarádem kdysi uspořádal recesistický výstup. Měli kompletní outdoorové vybavení, snad i lana. Vrchol dobyli. Jestli tam vztyčili českou vlajku, už nevím.
Došel jsem tam i já, bez aklimatizace a cepínů. Kyslíkovou masku jsem nepotřeboval. I když možná by se hodila, protože zrovna hnojili pole. Na něm se proháněli zajíci a já byl zvědavý.
Teleček nemá žádnou prominenci nad terénem, ale nejvyšší bod Prahy to je, i když se někdy uvádí nedaleká Kopanina (víc vypadá jako kopec). Ta má však o devět metrů nadmořské výšky méně.
Největším překvapením pro mě bylo, že Teleček nabízí impozantní výhled, tedy aspoň na sever k vrcholům Českého středohoří. I když má značně neromantické okolí s dálnicí D5, Pražským okruhem, obří křižovatkou autostrád a halami kolem Zličína, stojí za to.
Vrátil jsem se sem ještě jednou uprostřed zimy udělat zasněženou fotku. Překvapilo mě, že v bezprostřední blízkosti Telečku vyrostlo velké staveniště. Zřejmě tu vzniká další logistická hala. O to spíš výlet sem nesnese prodlení.
Teleček v zimě
Na závěr stojí za to ještě připomenout, které jsou „nejvyšší hory“ dalších velkých měst v Česku. Opět překvapení – v Brně to není vysílač Hády a v Ostravě to není Landek. Brněnským Everestem je Kopeček (479 m. n. m.), zalesněný vrchol s kamennou mohylkou nedaleko Masarykova okruhu, a na Ostravu se shlíží z nejvyššího bodu u vodojemu ve čtvrti Krásné Pole (334 m. n. m.). Ale zpět do Prahy.
Menhiříček
Když už někdo plánuje výlet na Teleček, stojí za to poohlédnout se i po dalších místech na jihozápadním okraji metropole. Já pokračoval ke „Zbuzanskému menhiru“ ve Zbuzanech, příjemném satelitním městečku na dohled od stodůleckých paneláků, vzdáleného od Telečku vzdušnou čarou asi tři kilometry. Z Telečku se dá jít do Zbuzan po silnici, po které vede také značená cyklostezka 8100.
Zbuzanský menhir je vysoký asi 80 centimetrů.
Zbuzanský menhir je vysoký asi 80 centimetrů, stojí na dlážděném zákoutí s lavičkami mezi křovím a vilkami, a když jsem rozeslal jeho fotku, přišla mi i odpověď, že je to spíš takový „menhiříček“. Snadno k němu dojdete i proto, že přilehlé ulice se jmenují „U Menhiru“. Je na něm vytesaný kříž a udává se, že váží půl tuny. I když by mě zajímalo, jak ho vlastně vážili. Každopádně to je jeden ze dvou menhirů na území Prahy a v jejím okolí. Druhým je menhir v Dolních Chabrech, který je o něco větší.
Když už jste v této části Prahy, z Telečku se můžete vydat i na druhou stranu. Vzdušnou čarou tři a půl kilometru na severovýchod je odtamtud hřbitov ve čtvrti Řepy.
Starej lotr mexickej
„Na kopečku v Africe stojí stará věznice, vězňové se tetelí, že maj blechy v posteli, mezi nima Babinskej, starej lotr mexickej“. Recitovali jsme v dětství tuhle říkanku a po ní jsem měl pocit, že Babinský je legendární, nikdy neexistující postava.
Babinský dožíval jako zahradník v řepském klášteře sester boromejek. Připomíná ho tam v rohu hřbitova neotesaný balvan s letopočty.
Opak je pravdou. Zločinecká kariéra Václava Babinského (1796–1879) je historiky docela dobře zmapovaná. Další paradox: nikdy to nebyl nijak výjimečný zločinec. Dopustil se „jen“ jedné vraždy. A jeho hrob se nachází na docela neromantickém místě, pár desítek metrů od řepských paneláků na okraji Prahy 6.
Babinský totiž dožíval jako zahradník v řepském klášteře sester boromejek. Připomíná ho tam v rohu hřbitova neotesaný balvan s letopočty. Když mě tam zavedl před mnoha lety prvně bratranec Láďa, myslel jsem si, že si ze mě dělá legraci, ale měl pravdu.
Babinský tam fakt hrob má. Tehdy byl zarostlý a neudržovaný, dnes je upravený. Desperát má dnes asi více fanoušků než dřív. Řepský hřbitov je zajímavý nejen skrz Babinského, ale samostatným oddílem je tam i boromejský klášterní hřbitov, napohled jeden z nejpůsobivějších u nás – stejné kovové kříže vyrovnané jako vojáci v úhledných pravidelných řadách, vedle bílá kaple.
Boromejský klášterní hřbitov v Řepích je napohled jeden z nejpůsobivějších u nás.
A konečně, v dalším oddíle hřbitova leží podnikatel Václav Kočka, zastřelený před pár lety v afektu po křtu knihy Jiřího Paroubka. Na hrobě má pozoruhodnou alabastrově bílou sochu v životní velikosti, něco podobného se také jinde nevidí.
Na závěr ještě jeden dodatek: Babinský nejenže nikdy nebyl v Mexiku, ale neseděl ani v Africe, nýbrž na Špilberku a ve Valdicích (tehdy Kartouzech). Jeho přídomek tedy zůstává malou záhadou.
