Když jste občas v Praze, vzpomenete si, jak jste tam někdy před 67 lety bruslila s bratrem na zamrzlé Vltavě?
To je už dneska nepředstavitelná myšlenka. Mám dokonce fotografii, kdy jsme na Vltavě bruslili a za námi je v ledu zamrzlá rybářská lodička. A taky vzpomínám, jak když praskal led, byla z toho maminka vyděšená. Udělala nám tehdy přes boty beránkové papuče, aby nám nemrzly nohy. A táta nám k tréninku pouštěl muziku z velkého skříňkového gramofonu. Musel k němu neustále přiskakovat, aby ho natočil klikou, protože jinak se zvuk rychle zpomaloval. (smích)
Pavel dokázal za svých devětadvacet let víc než někteří lidé za celý život. A že zemřel při tom, co miloval, tedy během rychlé jízdy.