Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tvJe sobota odpoledne a desítky lidí míří procházkou nebo na kole kolem řeky k hospůdce U Sulana.
Ta stojí necelé dva kilometry za Pískem a kromě příjemného venkovního posezení v přírodě nabízí jednu vyhlášenou specialitu – grilované makrely v marinádě, které tu na otevřeném ohni připravuje už 21 let Jan Stropnický.
Chutné speciality na jihu Čech |
„Na vojně na Moravě jsem viděl, jak se grilují na špejli. Tam je ale nakládali, bylo v tom hodně česneku a nálevu. Po vojně jsem to doma také zkusil. Vyladit chuť vlastní marinády mi trvalo zhruba čtyři roky,“ vzpomíná 75letý muž v zástěře, načež zacinká zvonem na znamení, že další várka makrel je hotová. Před stánkem je rázem fronta.
Během chvilky si lidé odnášejí ke stolům své ryby s kyselými okurkami nebo kozími rohy a chlebem.
Jan Stropnický doplňuje na gril další makrely na špejlích a prozrazuje, že základem chutné marinády je hořčice. Do ní přidává různá koření.
„To víte, že po mně lidé chtějí recept. Když jim ale řeknu ingredience, přicházejí po pár dnech s tím, že jsem jim asi neřekl všechno, protože to bylo jiné. Jenže ono je to spíš tím, že marinádu dělám do desetikilového kýblu hořčice. Chutná jinak než v malém,“ usmívá se.
Za jeden víkendový den ugriluje kolem sedmdesáti ryb. „Přípravy trvají celý týden. Pomáhá mi rodina, sám bych to nezvládl,“ naznačuje.
Práce ho pořád baví. Jak ale přiznává, když je objednávek moc, už tolik nadšený není.
„Horko je samo od sebe od ohně, k tomu v létě bývá vedro. To by mi ale nevadilo tak jako vítr, který fouká většinou od severozápadu a kouř mi jde do obličeje. Už deset let říkám, že končím, jenže nemůžu. Nemohl bych se ukázat v Písku. Jednou k tomu ale dojde, nástupce nemám,“ ví Stropnický.
Z bývalé pošty je kavárna
V Hrejkovicích stojí bývalá pošta s malým okénkem v přízemí. Nad ním visí cedule Kávová osvěta. Právě tady, v nenápadné vesnici nedaleko Milevska na Písecku, funguje u silnice už rok místo, kam míří milovníci kávy.
Za nápadem otevřít tu kavárnu stojí dva kamarádi Lukáš Komárek a Vít Mrzena – kávoví gurmáni. A že výběrová káva z Hrejkovic stojí za ochutnání, dokazuje fakt, že sem na ni chodí místní, lidé z okolí i z daleka. Kluci se tak celé dny nezastaví.
„Určitě nás před rokem ani nenapadlo, že by se to tu tak rozjelo,“ usmívá se Lukáš Komárek. Mladý muž žil nějaký čas v australském Sydney. Právě tam se dozvěděl víc o kávě. Pracoval jako pekař a kuchař a viděl, jak se připravuje.
„Ráno jsem byl v práci dřív než baristé, a když přicházeli a nastavovali mlýnky a mašiny, ochutnával jsem kafe a mluvili jsme o tom, jak ho správně dělat. Pak si tam začali navíc pražit vlastní, což bylo ještě lepší,“ vzpomíná.
Po návratu domů s kamarádem Vítkem cestovali za dobrou kávou do Písku nebo Tábora. „Nebavilo nás ale pořád někam dojíždět. Pak jsme si ji začali dělat doma. A s postupem času v nás zrála myšlenka na vlastní podnik. Když se nám naskytla možnost získat příslušenství i prostor, rozhodli jsme se, že to zkusíme,“ vypráví Vít Mrzena.
K propagaci přispěl i Lukáš Hejlík, který provozovnu zařadil do své Gastromapy. A protože k dobré kávě patří dezert, nabízejí tu zákusky vlastní výroby. A co je cílem mladých podnikatelů?
„Vlastně ani žádnou cílovou metu nemáme. Byli bychom rádi, kdyby to tu ještě dlouho fungovalo tak jako dosud,“ shodují se.
Láká aperolová i okurkový sorbet
K létu patří neodmyslitelně zmrzlina. Jednu z nejlepších v České republice umí Jiří Hochman, majitel Moccacafé v Pražské ulici v Táboře. Že je mistr svého oboru, dokazuje fakt, že se svou zmrzlinou boduje i v soutěžích.
Mimo jiné je držitelem titulu Nejlepší zmrzlinář ČR roku 2017. A za ledovou pochoutkou se do Tábora sjíždí lidé z celé republiky.
Jiří Hochman naopak v 90. letech Česko opustil. Právě proto, aby se ze zkušené v Itálii vrátil plný nápadů. Obor má navíc v krvi, cukrárnu provozovali už jeho rodiče.
Jak sám říká, doba se posouvá a mění se i chutě zákazníků.
„Dnes dokážou ocenit sezonní záležitosti. Teď je to například rybíz nebo angrešt. Před deseti patnácti lety chtěli to, co viděli v zahraničí. Přezdobené zmrzliny, v nichž je spousta stabilizátorů, aby držely a dobře vypadaly. Teď se vrací k dřív trochu opomíjeným domácím produktům. My zmrzlinu vyrábíme jen z kvalitních surovin z jihu Čech,“ naznačuje.
Standardně nabízí vitrína v cukrárně 14 druhů a nabídka se několikrát během dne obměňuje, druhů se tak vystřídá několik desítek. Kromě klasických chutí si tu návštěvníci mohou vybrat i různé speciality.
A na některé z nich je třeba přijít pěšky. Třeba na aperolovou. Prodává se jen plnoletým, obsahuje totiž skutečně aperol i prosecco.
„Je to velmi oblíbená párty zmrzlina. Letos děláme také třeba kromě klasické citronové i yuzu nebo okurkový sorbet. Dobře se prodává i borůvkový zákys,“ vypočítává podnikatel.
Existuje tedy nějaký fígl, jak udělat tu nejlepší zmrzlinu? „Určitě je jím poctivá práce. Víc bych v tom nehledal,“ usmívá se Hochman.
Kde si na jihu Čech pochutnáte1. Makrela U Sulana, Písek |
