Spitz se narodil po druhé světové válce. Krátce poté však jeho rodiče emigrovali. Otec jakožto člen stíhací perutě RAF odešel do Německa jako první a měl se tam setkat se svou partnerkou. Ale nakonec se už nikdy neviděli, protože Spitzův otec musel jako voják do Velké Británie dříve, než partnerka dorazila do Německa.
Právě tam se v utečeneckém táboře narodil Václav Josef Spitz. Jeho matka se potom v Německu seznámila s jiným mužem z Československa. S ním a se svým synem pak odcestovali do Paraguaye, kde se usadili.
„Moje matka byla Věra Štěpánková. Můj dědeček se jmenoval Bedřich Štěpánek a pocházel ze Čkyně. Můj biologický otec byl Čech, vychoval mě taky Čech. Já jsem Čech. Nikdy by mě nenapadlo něco jiného než to, že jsem Čech,“ řekl Spitz.
Přesto až do svých 22 let neměl žádné občanství, a nemohl tak cestovat. Nebyl ani Němec, ani Čech, ani Paraguayec. Následně získal paraguayské občanství. Po československém, později českém pasu toužil odjakživa. Komunistický režim mu jej dát nechtěl a dlouho trvaly i administrativní úkony po roce 1989.
„Jak dlouho jste Čech? Proč chcete být Čech? Musíme počkat. Takové byly reakce českých úředníků z různých matrik. Já jsem se ptal, co je to za otázky. Ale úředníci si s mým případem dlouho nevěděli rady,“ popsal.
Český pas získal loni v říjnu. Převzal si ho už jako paraguayský advokát a vysokoškolský pedagog v oboru obchodního práva, který navíc v Jižní Americe převzal po matce a jejím partnerovi pekárnu, kde pracuje několik desítek zaměstnanců.
Jeho biologický otec, s nímž se už nikdy neviděl, byl vyznamenán Československou medailí za chrabrost, Československým válečným křížem a medailí Star. Přestože Spitz žije v Paraguayi, má stále vazbu ke Čkyni a okolí.
„Vím, že tady jsem doma. Paraguay pro mě udělala nejvíc, co mohla. Ale moje srdce je stále v Čechách a hlavně ve Čkyni,“ uzavřel.
