Rodné město Liudmyly Peterové se jmenuje Krasnopillja. Leží deset kilometrů od ruských hranic a je stále pod palbou raket. Psycholožka se chce i přesto vrátit, aby tam pomáhala handicapovaným dětem, které v oblasti zůstaly.
Vyslyšela výzvu podpůrného centra, kde dříve pracovala jako logopedka a speciální a dětská psycholožka.
„Kontaktovali všechny bývalé zaměstnance, zda se nechtějí vrátit, aby pomohli s péčí o děti. Nikdo nás nenutil, ale vracím se bohužel jediná, nikdo jiný nechce,“ říká Peterová a dodává, že do centra docházejí děti se zrakovým, sluchovým a pohybovým handicapem. Dřív jich tam bylo kolem šedesáti, nyní tam zůstává přibližně 30 dětí z rodin, které nechtějí opustit své domovy.
Návrat do Sumské oblasti, kde město leží, nebude jednoduchý. V regionu jsou střelba a sirény slyšet každý den. Návrat domů tak pro Peterovou není lehkým rozhodnutím, navíc pojede se svou šestiletou dcerou. Zároveň však ve městě zůstala celá jejich rodina, na niž se obě těší.
„Z Prahy pojedeme autobusem až do Poltavy, tam by nás měl vyzvednout můj manžel a odvézt nás domů,“ popisuje plán cesty.
„Bude nám moc chybět“
Největší strach má z možných komplikací. Cestovat v oblasti autem je velice nebezpečné, lidem však často nic jiného nezbývá. Vše může také pokazit nedostupnost pohonných hmot, jejichž cena v poslední době výrazně stoupla a země navíc bojuje s jejich nedostatkem. V některých městech se benzin prodává pouze na pětilitrové příděly.
Když Peterová přijela do Budějovic, začala pomáhat jako dobrovolnice v mateřské škole ve Větrné ulici. Ta se se svým adaptačním centrem aktivně zapojila do pomoci ukrajinským uprchlíkům. Jeho služby již využilo přibližně 20 rodičů a 18 dětí. Devět z nich se povedlo plně adaptovat, dvě děti přestoupily do základní školy ve městě a dvě se vrátily zpět domů.
„V první vlně k nám do školky přicházely děti, které následky války ještě nepocítily, v druhé vlně už to bylo horší. Ty děti zažily střelbu, kontroly, strach a nejistotu. Mohlo je to silně traumatizovat a potřebovaly psychickou podporu. Právě s tou nám pomáhala Luda. Nyní k nám míří třetí vlna rodin, které jsou k nám přiřazené při přerozdělování. U těch bude potřeba psychické podpory nejvyšší, i proto nám tu bude Luda moc chybět. Zároveň jsme ale rádi, že znova uvidí svou rodinu,“ sdělila ředitelka MŠ Větrná Kamila Finková.
„Návrat do Česka nemám v plánu, dokud tam ty děti budou a budou potřebovat pomoc, zůstanu tam s nimi,“ ujišťuje Peterová.
