Farář a voják. Tato dvě poslání v sobě spojuje funkce vojenského kaplana. Jedním z nich je i Tomáš Harastej, který působí v posádce 15. ženijního pluku v Bechyni. Hned po studiu začal působit jako farář.
„Už před deseti lety mě lákali, abych šel dělat kaplana do armády. Já jsem to z různých důvodů odmítl. Ale před třemi lety jsem se rozhodoval, že bych chtěl změnu,“ vypráví.
Co jste dělal za práci předtím, než jste vstoupil do armády?
Vojenského kaplana dělám dva roky. Dřív jsem měl funkci studentského pastora v Olomouci. Ještě předtím jsem sloužit jako farář. Jsem rád a bylo pro mě velice důležité, že mě v tomto rozhodnutí podpořila manželka. Nelituji toho.
Je to pro vás velká změna?
Liší se to hodně. Armáda je specifické prostředí. Pro mě je v mnoha směrech pozitivní. Uvedu jeden z mnoha příkladů – když jsme šli ven, mohla jste si všimnout, že se všichni navzájem zdraví. Ať už zasalutují, nebo se normálně pozdraví. To je třeba jeden detail, lidský respekt a úcta. A to je tu spoustu lidí, kteří se třeba ani neznají. Další drobnost jsou uniformy. Je skvělá věc, že každý máme jinou hodnost, ale uniformu nosíme všichni stejnou. Lidé jsou tu opravdu profesionálové. Člověk by třeba z filmů mohl čekat takový ten post komunismus. Že tu bude nějaká šikana a další nešvary. Ale jsou tu samí vzdělaní lidé na svých místech.
Zažil jsem různé obtížné situace, nemoci, úmrtí, sebevraždy. Mluvil jsem pak na pohřbech a říkal si, jestli jsem nemohl udělat něco jinak.
