Ptáte se, jak se z obyčejného člověka může stát zámecký pán? Někdy k tomu přispěje souhra okolností. Příběh Jana Mužáka z Prahy a jeho sídla začal před devíti lety. Tehdy mu jeho syn poslal e-mail, ve kterém psal: Taťko, koupíme zámek?
Myslel to jako žert, nikdo si v tu dobu ještě neuvědomoval, jak vše dopadne.
„Odkaz jsem si otevřel a vyskočil na mě zámek Dobrohoř na Jindřichohradecku. Tak jsem odpověděl, proč ne. Byl u toho i kontakt na realitní kancelář. Ale nezvedali mi telefon. To mě neodradilo a zkoušel jsem to dál, až jsem se nakonec paní z kanceláře dovolal. Bylo mi hned jasné, že se jí tam ani náhodou nechce jet. Nebyli jsme asi první zájemci,“ vzpomíná 58letý Mužák.
Realitní makléřka se pořád ujišťovala, zda opravdu mají zájem, aby nejela z Prahy zbytečně. Na místě manželé pochopili proč.
„Byla to naprostá ruina, zarostlá kopřivami. Měla vytlučená okna a propadlé střechy. A strašně tu byla cítit přilehlá prasečí farma, která je hned za námi,“ ukazuje směrem k hospodářskému areálu.
Teď už zámek působí malebně. „Když jsem ho poprvé viděl, říkal jsem si, že je to hloupost. Že to nemůžu ani náhodou koupit. Tak jsme tam s ženou obcházeli, abychom byli aspoň slušní, když už jsme tam přijeli. No a pak jsme se přes schodiště dostali do velkého sálu, vyšli na balkon a podívali se na údolí,“ vzpomíná Mužák, který má s manželkou firmu na distribuci kosmetiky.
Výhled nekazí žádný dům, jen příroda. V ten okamžik si začal připouštět, že zámek koupí. Uvědomil si, že když to neudělá, tak spadne.
„Nějakou dobu jsem si říkal, jestli to bylo správné rozhodnutí. Teď vím, že bylo. Už jen pohled do údolí je lepší než chodit do kina. V každém ročním období je ta scéna jiná. Ostatně můžete se podívat také,“ vede nás do velkého sálu, jemuž dominuje klavír, na který cvičil uznávaný český virtuos Ivan Moravec. Ze sálu míříme do soukromé knihovny, kde se nachází několik tisíc výtisků.
Pod podlahou našli střevíce z 19. století
Pro turisty, kteří se chtějí v areálu ubytovat, jsou připravené přilehlé apartmány. Za dobrovolné vstupné je přístupný i sál a kaple. „Zájemce pouštíme i do části bytu, kde bydlel bratr původního majitele. Přízemí slouží jako kavárna,“ zve na návštěvu majitel.
Po celém sídle se střídají nejrůznější výtvarníci se svými výstavami. Už od samého začátku totiž majitelé věděli, že chtějí prostor propojit s uměním. Děti mohou obdivovat staré scénáře Macha a Šebestové od animátora Františka Doubravy, které se nacházejí v prvním patře.
Jak manželé dům postupně opravují, nacházejí i unikátní artefakty. „Zvláštností byly například střevíce z 19. století, schované pod podlahou, a prázdné lahvičky. Možná z nějaké pověrčivosti,“ uvažuje. V severním křídle také odhalili a zrekonstruovali hvozdovou pec na dosušování sladu.
Jako první totiž na tomto místě stál pivovar. Ten tam nechali postavit právníci, kteří začali řešit spory ohledně dědictví po úmrtí posledního majitele landštejnského panství. Okolo roku 1831 vyrostla sladovna neboli nynější severní křídlo. V roce 1842 vybudovali varnu, tedy jižní křídlo, které současní majitelé nyní opravují.
„V dědických sporech pak uspěl rod Sternbachů. Potomek, který do nich vstoupil a vyhrál, ale následně zemřel. A tak přišlo na řadu další dědické řízení. Do pivovaru tedy přišel až jeho vnuk,“ poodhaluje minulost.
Dnes rodina Sternbachů žije v Itálii
Když na místo v roce 1847 přijel, neměl ani kde přespat. Proto se rozhodl, že pivovar přestaví na zámek. Dnes rodina Sternbachů žije v Itálii. Mají tam svůj zámek a založili zemědělskou školu.
„Mezi místními se vypráví, že v 90. letech přijel pán v mercedesu a řekl perfektní češtinou, že je Sternbach a že to rodičům kdysi patřilo. Provedli ho, ale to, co viděl, ho zklamalo. Odjel a krátce nato zemřel. A to zámek ještě nebyl v tak strašném stavu jako v době, kdy jsme sem poprvé přišli my,“ zamýšlí se majitel.
„Nevím, co přesně měl v plánu s budovou předchozí majitel. Koupil ji ale za pár desítek tisíc korun. Nám ji pak prodal za několik set tisíc. To by mohla být dobrá investice. Něco se snažil opravit, ale to nejdůležitější, tedy střechu, nechal být,“ konstatuje.
Když se propadly trámy, rozhodl se dům prodat. Ještě předtím ho měl ve správě státní statek Nová Bystřice. Ten ho podle Mužáka nijak neopravoval, ale aspoň v něm topili a větrali, takže vlastně žil.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
