Při první srpnové povodňové vlně v roce 2002 stál Lukáš Hodný v přízemí rodinného domu v Týně nad Vltavou na Budějovicku po kolena ve vodě. Myslel si, že ho nic horšího potkat nemohlo. Voda v tu dobu ani neopustila koryto Vltavy, dovnitř se dostala pouze kanalizací.
Brzy zjistil, že se šeredně plete. Sotva se hladina vrátila na normální výšku, začala opět prudce stoupat. Domov rodiny knihařů a výtvarných umělců opět začala ohrožovat velká voda.
„Nestíhali jsme vůbec nic vyklidit, jak to bylo rychlé a překvapivé. Nejcennější věci jsme vynosili do druhého patra, kde jsme je nechali na zemi. To jsme ale ještě netušili, že to zdaleka nebude stačit,“ popisuje ničivé povodňové vlny 46letý Hodný, který dnes provozuje bar v přízemí rodinného domu.
Když už bylo jasné, že se hladina nezastaví jen v přízemí, dostal se od svého výše položeného souseda do domu a začal zachraňovat veškeré cennosti. Vzhledem k tomu, že nebyl čas ani možnost zajistit loďku, k převozu uměleckých děl včetně vzácných knih s koženými vazbami, ale i rodinných fotografií, využil také surfové prkno.
Až sem sahala voda při povodních v roce 2002 v domě Hodných. Je to skoro čtyři metry vysoko nad podlahou přízemí.
„Nakládal jsem na něj všechny věci a plul přes zahradu k sousedovi. Museli jsme jej prostrkávat skrz téměř zatopenou klenbu, pod níž bylo jen několik desítek centimetrů místa. Byla to záchrana na poslední chvíli, takto jsme přemisťovali i několik zvířat, které jsme doma chovali,“ líčí Hodný s tím, že pak už mu nezbývalo nic jiného než sledovat dům z druhé strany řeky.
Zmar a zoufalství
Majitel objektu, malíř, knihař a Lukášův otec Ladislav Hodný první vlnu nezažil, jelikož byl toho času na dovolené v Chorvatsku. Když se ale dozvěděl o horšící se situaci v Týně nad Vltavou, okamžitě přijel domů.
„Nejprve cítil zmar a zoufalství, stihl akorát kulminaci hladiny, která zatopila první patro domu. Viděl to nejhorší z celých povodní, byl to pro něho šok. Ale okamžitě se zapojil do záchran toho, co v domě zbylo,“ vzpomíná syn Lukáš.
Zároveň ale připomíná, že obrovská část rodinné tvorby byla při povodni zničená. Za své vzaly obrazy, plátna a také spousta knih. Část jich se naštěstí podařilo zachránit, a to i díky pomoci odborných restaurátorů knih, kteří do nábřežního domu v Týně krátce po povodni dorazili.
Seriál MF DNES - 20 let po povodniJihočeská MF DNES připravila na týden od 8. do 13. srpna šestidílný seriál k výročí 20 let od ničivých povodní. Postupně zveřejníme vzpomínky pamětníků, velký rozhovor s bývalým hejtmanem či pohledy odborníků, co se dnes změnilo a jak je Jihočeský kraj ochráněný před velkou vodou nyní. |
„V té době nám začalo peklo. Museli jsme dům postupně dávat dohromady, všude byla spousta bahna. Tlakovou hadicí jsme pak vymývali interiér, který jsme museli postupně vypískovat. Do kleneb bylo také třeba vtloukat dubové klíny, aby nám nespadly na hlavu. Ještě pět let po povodních na mě vytekla voda z elektrické zásuvky, když jsem ji chtěl opravovat,“ tvrdí.
Záhadou pro celou rodinu také zůstalo, s jakou silou se voda prohnala vnitřními prostory domu, aniž by statiku domu vážněji narušila. „V přízemí jsme měli postavený starý knihařský lis vážící asi 600 kilogramů. Po opadnutí vody jsme ho našli uprostřed místnosti. Dodnes nevíme, jak se tam mohl dostat, když tam nebyl žádný proud,“ nechápe Hodný.
Klíny ve stropu zůstávají
Dodnes si však pamatuje obrovskou vlnu solidarity po povodních. Všichni pomáhali u zasažených domů. „Měli jsme tu vedle hasičů a vojáků i dobrovolníky z Týna a dorazil k nám i jeden truhlář z Moravy. Dostali jsme přes tátu nějaké peníze z ciziny, díky kterým jsme mohli dát dům opět do pořádku. Bez pomoci ostatních bychom to nezvládli,“ připouští Hodný.
Jak sám říká, rodina měla díky masivním zdem a poctivé práci předchůdců velké štěstí, že dům dodnes stojí na svém místě. I tak ale bylo třeba řadu věcí opravit. „Zachránily nás metr a půl široké zdi a masivní klenby. Přesto nám část jedné z nich spadla. Snažili jsme se je zpevnit vtloukáním dubových klínů, řada z nich stále zdobí strop v přízemí,“ doplňuje.
Dům Hodných je v současnosti k řece nejblíže položeným a zároveň trvale obydleným stavením v Týně nad Vltavou. Při každém větším dešti je tak v ohrožení přívalem vody jak z řeky, tak i z kanalizací nebo splachem z kopce. Žádná pojišťovna tak obydlí proti povodni nepojistí. I přesto však Hodní nepřemýšlejí o tom, že by se odtud někdy odstěhovali.
„Pořád máme řeku rádi, a to i po poslední povodni z roku 2013. Nikdy se na Vltavu zlobit nebudeme,“ ujišťuje.
