„Jsem rozházený, můžeme začít,“ oslovuji svého soupeře v klubovně hospody v Nové Včelnici na Jindřichohradecku.
Tomáš Houdek, přední český šipkař, přikývne a vyzve mě k hodu na střed, kterým hra začíná. Zamířím, ale těsně ho míjím a má šipka končí v sektoru čísla 19. Můj protivník je přesnější a trefuje větší střed s hodnotou 25 bodů.
Ťuknutím pěstí si popřejeme hezkou hru a malé přátelské utkání začíná. Favorit na úvod nezasáhl žádný trojnásobek, zatímco mně se hned první šipkou povedlo trefit třikrát dvacet, tedy nejhodnotnější místo na terči. K tomu přidávám dvě klasické dvacítky a jsem ve vedení.
I přední český šipkař pak nachází trojnásobek, ale mně se stejný počin povedl i ve druhém kole, a tak dál vedu. „Pěkně, dostáváš mě pod tlak,“ usměje se Houdek.
Mírně vpředu jsem až do závěru prvního legu, jak se jedné hře šipek říká. Zvolili jsme variantu na 501 double out, tedy kdo první smaže 501 bodů a trefí na závěr dvojnásobek nebo čistý střed, vyhrává.
Jako první se dostávám na zavírání. Na terči mi zbývá 170 bodů, tedy nejvyšší hodnota, která se dá na tři šipky ukončit. „Pojď na velkou rybu,“ motivuje mě soupeř před hodem. Už po první šipce je však jasné, že big fish čili velkou rybu, jak se nejvyššímu zavření říká, neulovím.
Nicméně sehrávka trojnásobkem devatenáctky mě dostává na 89 bodů a drží ve výhodě. Houdek si připravuje oblíbenou pozici na dvojnásobku osmnáctky a pod tlakem jsem v tu chvíli já. „Měl bys mít alespoň jednu šipku na střed,“ připomíná mi.
A tak se také stalo. Devatenáct, dvacet a na terči zbývá padesát bodů. Zastavím se, nadechnu a až pak se znovu nahnu k terči. Jen o drátek trefuji větší střed za 25 bodů. Houdek mě utěšuje ťuknutím pěstí, jak se to po podobných chvílích v tomto sportu dělá.
Tuším, že soupeř hru zavře. Jenže nečekaně nevyužil ani jednu šipku k ukončení, a tak dostávám druhou šanci. Sedmičkou si sehrávám na dvojnásobek devítky, ale také dvakrát míjím vytoužené místo na kraji terče. Pak už se soupeř nemýlí a získává první hru. Ta druhá už je jednoznačnější. Houdek rychle odskakuje a brzy končí leg i celé utkání.
„Díky za hru, byl to pěkný zápas,“ chválí mě soupeř. I já jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet srovnání s elitním českým šipkařem a že jsem v něm úplně nepropadl.
Začal v patnácti letech
Objektivně a dlouhodobě bychom se však rovnat nemohli. Zatímco pro mě jsou šipky jen příležitostným koníčkem, Houdek má v tomto sportu velké cíle a trénuje denně.
Na terč však hází poměrně krátce. Rodák z Nové Včelnice začal přibližně před pěti lety, když mu bylo patnáct. „Táta začal v místní hospodě hrát s klukama šipky. Postupem času se rozhodli udělat tým. Táta měl narozeniny a ostatní mě pobízeli, ať si to jdu zkusit. Já odmítal, ale pak mě přemluvili a mě to chytlo,“ popisuje.
A šipky dnes 19letého nadějného hráče doslova pohltily. Přidal se do týmu k otci a doma neustále hráli, a tím se i zlepšovali. „Poprvé jsme jeli na zápas a prohráli 0:18. Ale jeden ze soupeřů nám říkal, že se chystá nějaký regionální turnaj. Tak jsme tam vyrazili, já skončil třetí v juniorech a už jsme začali hledat další turnaje a jezdit,“ zmiňuje.
A Houdkova kariéra se rychle rozjela. „Na republice mě oslovil Martin Votava, současný předseda České šipkové organizace. Ptal se, jestli nechci jet na Czech Open. Tam jsem došel až do finále a začal objíždět i mezinárodní turnaje,“ říká.
A přibývaly další úspěchy v Česku i zahraničí. Jihočech má doma třeba zlato z World Cupu v mixu s Annou Votavovou, v Maďarsku pak vyhrál Youth Cup ve všech kategoriích.
„Táta měl narozeniny a ostatní mě pobízeli,
ať si to jdu zkusit. Já odmítal, ale pak
mě přemluvili a mě to chytlo.
Mezi elitu se řadí i v českém žebříčku dospělých, byť na dva nejznámější hráče Karla Sedláčka a Adama Gawlase zatím nemá. „Ti jsou ještě někde jinde. Karel si to vydřel, získal teď i profesionální kartu, která mu hodně pomůže. Adam má talent od Boha, ale snad ani on nedoufal, že takhle rychle také získá kartu,“ obdivuje.
Sedláčkovi se zadařilo na lednovém turnaji, kde vyhrál kartu profesionálního šipkaře. Bojoval o ni i Houdek, ale neuspěl. „Hned první den jsem se dostal do závěrečné části, kde už se mi tolik nedařilo,“ naznačuje.
Do budoucna o ni však bude bojovat dál. Její zisk je jeho cílem a snem. „Chtěl bych kartu jednou vyhrát a dva roky objíždět turnaje PDC. Rád bych se kvalifikoval třeba na European tour nebo na nějaké větší televizní podniky,“ plánuje.
Aby se dostal na ještě vyšší úroveň, musí stále trénovat. Jeho týdenní minimum je zhruba deset hodin a k terči chodí odpoledne po práci téměř denně. Kombinovat zaměstnání u CNC soustruhu s přípravou a objížděním turnajů je náročné.
„Důležitý je trénink a hlava. Ta dělá nejvíc. Doma někdo může hrát denně průměry přes sto bodů, ale na turnaji je pak poloviční,“ potvrzuje.
Psychika se však oproti procvičování hodů vylepšuje obtížněji. Houdek je rád, že ho přehnaná nervozita netrápí. „Sám to ani neumím popsat, ale nepřipouštím si, že důležitý turnaj je něco jiného než trénink. Šipky mě baví a snažím se hrát jako doma,“ srovnává.
„Hlavně, že se hází nádherné šipky“
Šipky jsou ve světě i v České republice na vzestupu. „Když jsem začínal, tak jsem ani neznal nikoho, kdo by je hrál. Teď jsou všechny velké turnaje v televizi, Čechům se daří a šipky zažívají obrovský boom. Nevím, kam až mohou vystoupat. Velký dík patří Pavlu Kordovi, který do Česka poprvé dostal hvězdy a hrály se tu i turnaje European tour. Lidé na to koukají víc a víc a baví je to sledovat i hrát,“ myslí si.
Houdka baví šipky jako celek a umí popsat, co je na nich tak zajímavé. „Když se povede skvělá hra, člověk trefí vítězný double, předvede vysoké zavření nebo hodí maximálních 180. To všechno je krása. Zároveň je to přátelský sport, kdy je vlastně jedno, kdo hraje. Hlavně, že se hází nádherné šipky. Lidé se jdou bavit a není to tak vyhraněné jako v jiných sportech,“ porovnává.
I když z hospod a barů šipky pocházejí a pilo se u nich pivo, dávno už to není jen hospodský sport. „Když to někdo tvrdí, nechám ho v tom. Já u nich pivo nepiju,“ hlásí.
Talentovaný šipkař, jehož vzorem je Nizozemec Michael van Gerwen, má smlouvu s firmou Target, která mu zajišťuje vybavení. Své dva páry šipek mění po třech letech a brzy by měl podepsat kontrakt s agenturou ZWA, která mu bude pomáhat s financováním účastí na turnajích.
A protože šipky se dají na nejvyšší úrovni hrát dlouhé roky, má mladík z Nové Včelnice před sebou prakticky celou kariéru. „Možná mě místní znají i díky sportu, nevím. Já si rád zahraji s každým,“ uzavírá.
