Modrobílá nádrž s kulatými okénky připomíná ponorku. Uvnitř sedí na modrých křeslech skupinka lidí s kyslíkovými maskami. Koukají na film běžící na malé obrazovce, čtou si knížku nebo podřimují. Kolem je slyšet hluk kompresorů a syčení unikajícího vzduchu.
Na pultu se světelnými tlačítky a třemi obrazovkami vše pečlivě sledují zdravotní sestry. Proces takzvané hyperbarické oxygenoterapie je právě v polovině.
„Na začátku se v komoře změní teplota a začne stoupat tlak. Člověk musí často polykat, aby se mu uvolnily zalehlé uši. Je to podobné, jako když letíte letadlem,“ popisuje František Michl, který léčbu podstoupil už třicetkrát.
Hyperbarickou komoru mají v českobudějovické nemocnici už od roku 1966. Tehdy však byla pouze dvoumístná a fungovala jako součást úrazové chirurgie. V roce 2019 ji nahradila novější – šestimístná a vybavená moderními přístroji.
„Nejčastěji k nám chodí lidé s chronickými problémy. Trápí je ztráta sluchu spojená se současným tinnitem (pískání, hučení či šelest v uších, pozn. red.). Nebo ztratili sluch v souvislosti s covidem. Komora pomáhá také při hojení otevřených ran na končetinách u pacientů s cukrovkou nebo po komplikovaných zlomeninách,“ vyjmenoval traumatolog pohybového aparátu Jiří Vlček.
Jako v hloubce 14 metrů
V hyperbarické komoře je uměle navýšený atmosferický tlak na hodnotu 0,14 megapascalu, což odpovídá ponoru do hloubky 14 metrů. V tomto prostředí pak pacienti z masek vdechují stoprocentní kyslík.
„Proces výrazně podporuje hojení. Díky pobytu v komoře se zlepšuje nasycení krevního řečiště, krev je více okysličená. Buňky na to reagují, rychleji se množí a obnovují svou funkci. Má to prokazatelný vliv na schopnost lidského těla regenerovat. Pacientům to vždy přibližuji tak, že v komoře jim do těla napumpujeme lepší palivo,“ říká s nadsázkou Vlček.
Celý proces léčby nazývají lékaři expozice, skládá se ze tří částí. V té první se komora tlakuje na potřebnou úroveň. Pak si pacienti nasazují kyslíkové masky a začínají inhalovat, následně se tlak v komoře postupně vrátí na běžnou úroveň. Celý proces trvá přibližně dvě hodiny.
„V naší komoře se kyslík vdechuje pouze přes masky, ale jsou i takové, kde se jím natlakuje celá komora. S tím je ale spojeno několik rizik. Když je někde tolik kyslíku, může pak i malý výboj statické energie způsobit výbuch. Z tohoto důvodu se u nás všichni pacienti před vstupem do komory převlékají do stoprocentně bavlněného oblečení,“ vysvětluje Vlček.
Žádná jiná rizika ale podle Vlčka v komoře nehrozí. Jediné, co se nedoporučuje, je vstupovat do komory při nachlazení, které může omezit schopnost vyrovnávat tlak.
„Nikdy jsem žádné komplikace nepocítil,“ říká Petr Hřebejk, který má s vyrovnáváním tlaku bohaté zkušenosti. Léčbu totiž podstupuje kvůli nevydařenému potápěčskému ponoru v zatopeném lomu, kvůli kterému má v těle nebezpečné bublinky vzduchu. Přetkal v komoře mu je má pomoci vstřebat.
„U nás to není standardní, ale v zahraničí se pro pomoc potápěčům komora využívá poměrně často,“ doplňuje Vlček.
V celé České republice je nyní pouze 15 hyperbarických komor a do krajského města se tak sjíždějí pacienti s blízkého i širokého okolí, jeden je například až z Brna. Všichni však trpí jednou z diagnóz zapsaných za seznamu zdravotních pojišťoven. Jiné služby českobudějovická komora neposkytuje, a to i přesto, že své uplatnění nachází už i v komerční sféře.
„Kyslík opravdu působí na celý organismus, máme tu tak i pacienty, kteří říkají, že od doby, co chodí do komory, mají hustší vlasy i vousy a začínají jim růst chlupy na místech, kde předtím nebyly. V komerční sféře už to má také využití a lidé tak mohou do komory pro vyhlazení vrásek nebo zamezení padání vlasů,“ říká Vlček.
Služeb přetlakové komory v krajském městě využilo za poslední rok 183 pacientů, kteří podstoupili celkem 2 439 léčebných procedur. „Účinek léčby u hyperbaroxie závisí i na genetice, tudíž jedno sezení nestačí. Zlepšení je vždy postupné,“ říká Vlček s tím, že někteří pacienti podstoupí 80 procedur za rok.
