Projekt přinesl řadu překvapení včetně nálezu velmi vzácných hub. Vědci objevili na tlejících kmenech například ohňovce rezavohnědého – pralesní druh choroše, který se vyskytuje v Evropě jen na několika místech a především ve vyšších pohořích. Na území dnešní České republiky ho poprvé nalezli v roce 1964 právě v Boubínském pralese.
„Na poslední nález z roku 1995 se však i přes pozdější intenzivní a cílené pátrání dlouho nedařilo navázat. Po dlouhém čtvrtstoletí byl při cíleném hledání znovu objeven, a to hned na několika tlejících kmenech,“ potvrdil vedoucí mykologické skupiny Jan Běťák.
„Tato houba vytváří barevně nenápadné, často však plošně rozsáhlé rozlité plodnice v různých odstínech hnědé barvy, od purpurově hnědé v mládí až po tmavě čokoládovou ve stáří. Rozhodně se nejedná o atraktivně vypadající houbu, ale je nesmírně vzácná,“ popisuje Pavel Šamonil, který na projektu také pracoval.
Rozloha Boubínské rezervace je přibližně 670 hektarů. V jádru pralesa mykologové registrují více než tisícovku druhů hub s výraznými plodnicemi, z nichž několik stovek patří mezi vzácné. Vědci v posledních letech proto zkoumali, zda způsob úmrtí stromu může vytvářet lepší podmínky pro výskyt hub.
„Vybrali jsme celkem 60 smrkových kmenů. Polovinu z nich tvořily stojící a padlé souše v různých stadiích rozkladu. Druhou skupinu reprezentovaly kmeny, které se vyvrátily zaživa. Na nich jsme podrobně prozkoumali druhové složení houbových společenstev. Nalezli jsme na nich 312 druhů hub, přičemž na jednom kmeni jsme zaznamenali až 49 druhů,“ uvedl Běťák.
A právě vzácný ohňovec rezavohnědý má podle vědců specifické ekologické nároky. Jeho plodnice vyrůstají téměř výhradně na kmenech, které uschly nastojato a dlouho stály jako souše. Navíc tento druh sám o sobě významným způsobem ovlivňuje vývoj celého společenstva hub.
„Evidentně platí, že je rozdíl, zda stojící souši pokácíme, nebo necháme přirozeně tlít nastojato a potom sama spadne. Příroda nám jasně ukazuje, že i různé druhy smrti a posmrtného vývoje stromů dávají život odlišným druhům a celým společenstvům organismů,“ doplnil ředitel NP Šumava Pavel Hubený.
