Letět hlavou dolů je úžasný pocit, říká mladý akrobat. A sní o spitfiru

  • 7
Čtyřiadvacetiletý Aleš Ferra z jihočeského Řípce seděl se svým otcem v letadle už jako tříletý. Ve čtrnácti začal létat s kluzákem. Akrobatickým kouskům se věnuje teprve dva roky a už je mistrem České republiky v akrobacii kluzáků. Stal se jím na konci srpna.

"Létám s kluzákem, to je větroň, nebo také bezmotorové letadlo. Motorové letadlo mě vytáhne na laně například do výšky 1 300 metrů a pak se vypne lano a spustí mě. Jsem bez motoru a jen klesám. Když jsem hlavou otočený dolů, je to úžasný pocit," přibližuje letecký mechanik a instruktor, který pracuje a létá v Benešově.

Akrobatické sestavy předvedl rozhodčím na mistrovství ČR pod záštitou Aeroklubu Jindřichův Hradec na přelomu srpna a září. Na šampionát trénoval dva měsíce předem v Benešově.

"Měli jsme dvě povinné sestavy a dvě tajné. Tajnou dostanou závodníci večer, nebo ráno před letovým dnem. Prohlédneme si ji na zemi a pak jdeme rovnou létat, bez tréninku. Obtížná pro mě byla ke konci tréma," vzpomíná s tím, že se mistrovství akrobacie zúčastnil i jeho otec, který mladého letce k akrobacii před dvěma lety přivedl.

Létala babička i děda

Se svým otcem seděl v letadle už jako tříletý. "Létala i babička a děda. Tak nějak vyplynulo, že jsem začal ve 14 letech také létat s kluzákem v Jindřichově Hradci. S motorovými letadly a ultralighty jsem začal později,“ shrnuje vítěz kategorie sportsman.

Létá i v noci, ale ne akrobacii. "Akrobacie se v noci nesmí létat. Počasí není tak limitující jako výška oblačnosti. Provedení letu musí být vždy bezpečné. Když nacvičuju akrobatické kousky, tak nejdřív létám s instruktorem. Poté, co uzná, že je to dobré, tak mě pozoruje ze země," upřesňuje.

Ve vzduchu se akrobat orientuje podle boxu. "Je to pomyslná krychle ve vzduchu, která má hranu jeden kilometr. Za výlety z prostoru je bodové penále. Na zemi jsou vytyčené plachty. Musím si nakoukat body. V Jindřichově Hradci je na to super dráha. Tam je asfalt, který je krásně vidět ze vzduchu," vyzdvihuje místo, kde začínal ve 14 letech létat na kluzáku L-13 Blaník.

Dnes je tento typ kluzáku celosvětově zakázaný. "V Rakousku se na nich zabili dva piloti při akrobacii. Je jasné, že když se s letadlem dělají věci, na které není určené, tak k tomu muselo dojít," naznačuje.

Jeho snem je proletět se ve spitfiru

Mladý pilot dnes využívá modernizovanou verzi Blaníku L-13 AC. "Je to zesílené letadlo určené hlavně k akrobacii. V České republice jsou jenom tři. Jedno je v Benešově a dvě jsou na Moravě," říká šampion.

Kvalifikaci má na ultralehká letadla, kluzáky, na kterých dělá akrobacii, a dále pak na velká letadla, se kterými může například létat v noci.

Ničeho se nebojí, respekt však má. Akrobacie mu nepřijde riskantní, bere ji jako každý jiný sport. "Bál jsem se jen jako malý, když jsem se vezl s tátou do Roudnice z Jindřichova Hradce na letecký den. Letěli jsme okolo bouřky, ale dneska už by mi to asi tak nevadilo. Vím, že není nebezpečná, když se jí člověk vyhne. Ale do bouřky vletět, to by bylo špatný," zamýšlí se.

Na létání si užívá svobody. "Sice jsou tam pravidla, ale je to úplně něco jiného, než být na zemi," líčí.

Nevýhodou akrobacie jsou peníze. "Nejdražší na tom je samotné létání. Start stojí 1 700 korun. Když je deset letů před závody, tak je to pak drahý. Do výšky mě táhnou deset minut a samotná akrobacie trvá tři, čtyři minuty," sčítá Ferra, který vystudoval leteckého mechanika v Odoleně Vodě.

Koníček se v jeho případě stal prací. Zajímá se však i o historii, konkrétně druhou světovou válku a naše piloty, co byli v Anglii.

"Jeden velký sen je svézt se na anglickém spitfiru, se kterým létali naši piloti. Také bych se rád podíval příští rok na mistrovství světa," plánuje obdivovatel Martina Šonky z Tábora, který je pilotem letecké série Red Bull Air Race. Na prestižní světovou soutěž se dostal jako jediný Čech.