Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jako kluk měl sluchátko místo mikrofonu. Pak v rozhlase prožil 41 let

  12:14aktualizováno  12:14
Ludvík Mühlstein pozoruje ptáky a umí o nich krásně vyprávět. Ačkoliv v polovině června oslaví už dvaaosmdesáté narozeniny, vyráží do terénu se stejným nadšením jako před mnoha lety.

"Zahlédnout nějakého ptáka není tak složité, ale slyšet ho na vlastní uši je přece něco jiného. Radím všem, aby si takový zážitek nedali ujít," říká amatérský ornitolog Ludvík Mühlstein. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Stačí vzít na jaře do ruky dalekohled, postavit se k oknu na dohled stromu, kam létají ptáci, a člověk se ocitne uprostřed jiného světa. Ludvík Mühlstein by o tom mohl vyprávět hodiny. Teď například pozoruje dlasky.

"Na zahradě školky jsou stromy a v jejich korunách tak deset dlasků se zobáky, které by dokázaly přeštípnout i kost v prstu, jak si jednou vyzkoušel můj známý," líčí jednu z tisíce příhod, které zažil při svém toulání jižními Čechami. Však také své zážitky popsal v osmi knihách.

Ludvík Mühlstein (81 let)

Žije od svého narození stále poblíž centra Českých Budějovic. Už jako malý kluk vyrážel na dobrodružné výpravy za ptáky. Jeho prvním velkým "úlovkem" bylo pozorování ledňáčka na Stropnici u Borovanského mlýna. Jako devatenáctiletý absolvent Reformního reálného gymnázia v České ulici nastoupil do tehdy Československého rozhlasu v ulici U Tří lvů a spolupracuje s ním dodnes. Svá putování za ptačími hlasy popsal v 8 knihách, devátou věnoval hokejistům, jejichž hvězdy začaly zářit na jihočeských rybnících. Část své rozhlasové kariéry totiž pracoval jako sportovní reportér. Je ženatý, s manželkou Eliškou mají dcery Michaelu (60) a Elišku (50) a syna Ludvíka (58), šest vnoučat a dvě pravnoučata.

Věta, kterou začíná poslední z nich, Od ledňáčka k orlům, má téměř stovku slov a dozvíte se v ní, že se mu nejen poštěstilo být svědkem na ledňáččí svatbě, ale i nalézt dudka podle mapky zapálené turistky či držet palce rodince skorce vodního nad peřejemi Malše.

"Vyprávím příběhy z našich stezek, okřídlených mnohdy vzácnými a obdivuhodnými ptáky, kteří žijí dosud na počátku třetího tisíciletí v krajině kolem nás," vysvětluje Mühlstein. Ačkoliv v polovině června oslaví už dvaaosmdesáté narozeniny, vyráží do terénu se stejným nadšením jako před mnoha lety. Jen do korun stromů nechává šplhat s fotoaparátem a mikrofonem mladší.

"Bydleli jsme jen kousek od parku Na Sadech, ten býval ještě oplocený a tam poletovala hejna ptáků. Když jsem se vracel večer domů, zastavil jsem se vždycky u krámku, kde měli vycpaného ledňáčka a brkoslava. Fascinovali mě," vzpomíná s tím, že jednou otec, známý budějovický lékař, sehnal nějakého uhynulého ledňáčka a nechal mu ho preparovat.

Ty živé pak pozoroval s partou vesnických kluků na Stropnici u Borovanského mlýna, kam rodina jezdívala každoročně na letní byt. "Dodnes do té oblasti vyrážíme a všechny velké rodinné oslavy se odehrávají rovněž tam," říká s úsměvem.

Dveře do rozhlasu mu otevřely dopisy ze skautského tábora

Zavzpomínáme na jeho tatínka, jenž napsal v roce 1935 knihu Vláďa hlásí finále o klukovi, který reportuje fotbalové mistrovství v Anglii. Právě ta výrazně ovlivnila životní kariéru Ludvíka Mühlsteina.

"Když k nám přijeli tátovi známí, což bývali většinou umělci, mrkl na mě, já popadl sluchátko telefonu jako mikrofon a začal jsem reportovat. A docela mi to šlo," poznamenává bývalý rozhlasový režisér a sportovní reportér.

Dveře do rozhlasu mu otevřely jeho dopisy, které psal ze skautského tábora na francouzském ostrově Oleron a glosoval různé příhody. Táta je půjčil svým známým v rádiu a výsledkem byla nabídka nastoupit jako inspicient.

"Zval jsem nejprve herce k rozhlasovým rolím a postupoval po tom žebříčku pořád nahoru až do režisérské židle. Strávil jsem tady 41 let. A spolupracoval i nadále po odchodu do důchodu. Dnes tam zajdu na hodinku týdně do Rozhlasové školičky. První lásky člověk opouští velmi nesnadno."

Jeho kolegy byli Zdeněk Pražák, Ivo Fischer, František Pavlíček. "Tvořili jsme skvělou partu, která zprostředkovala posluchačům skutečné literární zážitky," míní.

Mezitím ale stíhal od roku 1958 vyjíždět na hokejové zápasy po celé republice a vysílat odtud. Potkával se s reportéry slavných jmen.

"Gabo Zelenay, Standa Zikmund, to byly opravdu celebrity, od nichž jsme se učili. Já pak zase předával zkušenosti těm, kteří nově přicházeli k mikrofonu. Olda Unger, Ruda Erhart, Pavel Kroneisl, Kamil Jáša. Je to nádherná práce popsat dobře slovy to, co posluchač nevidí. Náš hlas byl vlastně jejich oči," připomíná Ludvík Mühlstein.

Stále ho baví učit lidi mluvit

S rozhlasem souvisí i jeho další dávná láska - umělecký přednes. Jeho souborem prošla třeba folková zpěvačka Pavlína Jíšová nebo moderátorka Ivana Šimánková.

"Čeština je nádherný jazyk, vytvořil jsem tedy nejprve kroužek, kde jsme se učili dobře mluvit. Od toho už byl krůček k recitačnímu souboru. Třikrát za sebou jsme vyhráli Wolkrův Prostějov, což bylo vlastně takové recitační mistrovství republiky," vysvětluje.

Stále ho baví učit lidi mluvit. I proto spolupracuje na Rozhlasové školičce, kde vedle sebe sedí seniorka s dvanáctiletou školačkou, čtou stejný text a správně vyslovují. "Vadí mi, jak se někdy v rozhlasových stanicích drmolí nebo šumluje, tedy polykají hlásky. Na to si stále nemohu zvyknout," přiznává.

To jeho ptáci zpívají stále stejně dobře. S technikem Karlem Kubátem kdysi vyráželi do terénu a magnetofon s mikrofonem vážily pár kilogramů. "Třeba ze Šumavy jsme přivezli ptačí hlasy, které nemá nikdo v Evropě. Část mé zvukové sbírky se vysílala nedávno jako Volání jara. Ono vůbec hledání těch ptáků je samo o sobě detektivní pátrání," říká s úsměvem a vzpomíná na stavění úkrytů, plížení se trávou i dvouhodinové čekání na tetřeva, který se mezitím dostal za jejich záda a pozoroval je sám.

"Ještě bych rád natočil kulíška. To je sovička velká jako vrabec a píská jako hýl, tak vodorovně," zkouší Mühlstein napodobit zvuk a přehlušit restaurační šum v Masných krámech.

Věří, že právě ptačí hlasy jsou další dimenzí pozorování přírody a zážitku, který si člověk může odnést. "Ono zahlédnout nějakého ptáka není tak složité, ale slyšet ho na vlastní uši je přece něco jiného. Radím všem, aby si takový zážitek nedali ujít."





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Při druhé nehodě zemřely dvě ženy.
Při dvou dopravních nehodách na Strakonicku zemřeli tři lidé

V rozmezí necelých tří hodin se staly poblíž Volyně na Strakonicku dvě tragické dopravní nehody, které si vyžádaly tři lidské životy. Jedna se stala, když...  celý článek

Jiří Kučera jako první vyfotil divoké vlky na Šumavě.
První snímky divokých vlků ze Šumavy ulovil fotograf poblíž Modravy

Byli čtyři, před zimou vypadali v dobré kondici a s vlky, kteří před nedávnem utekli z výběhu v Bavorsku, neměli nic společného. Nedaleko Modravy se o víkendu...  celý článek

Rodiče děti unesli ze strakonického dětského centra při povolených návštěvách.
Soud nařídil ústavní výchovu unesených sourozenců. Kvůli zanedbávání péče

Českokrumlovský soud nařídil ústavní výchovu sourozenců Davida a Leonarda Lackó, které minulý pátek unesli rodiče z dětského centra ve Strakonicích. Podle...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.