„Hlavní oslavu odkládám až na podzim, kdy mi vyjde 150. kniha Zlatodějové z doby Rudolfa II.,“ říká Jan Bauer, kterému bylo v sobotu 11. března sedmdesát let.
Jan Bauerspisovatel a publicista Spisovatel a publicista se narodil 11. dubna 1945 v Jihlavě. Po maturitě v Českém Krumlově vystudoval v Českých Budějovicích Vysokou školu zemědělskou. Do literatury vstoupil v roce 1964 na stránkách studentského literárního časopisu Dialog, který sám založil. Knižně debutoval až o čtrnáct let později populárně-naučnou publikací Uživí naše planeta lidstvo? Od té doby vydal téměř 150 knih a patří k současným nejčtenějším autorům. |
Zlatodějové jsou přepracovanou verzí předchozích tří knih Záhada kamene mudrců, Ve stínu pětilisté růže a Poslední slovo má ďábel.
„Nyní jsem příběh přepsal, doplnil, rozšířil a sloučil do jednoho svazku. Za ty roky jsem dospěl k trochu jinému pohledu. Čtenáři se setkají s Rudolfem II., anglickými alchymisty i jezuitským agentem českého původu, kterého jsem si vymyslel,“ líčí Bauer.
Letos pokračuje také v cyklu V tajných službách otce vlasti, v němž historické období vlády Karla IV. oživuje postavou dominikánského mnicha Pavla, jakéhosi Jamese Bonda středověku. Čtenáři si užijí také nové dobrodružství mnicha Blasia a Jakuba Protivy.
Právě Blasia má Bauer ze svých fiktivních postav nejraději. „Je to dobrosrdečný a dá se říci nehodný kněz. Nehledí moc na celibát, nevyhne se dobrému truňku, s každým vychází. Je i přítelem mistra Jana Husa, ze kterého si utahuje, že si oškliví krásné ženy, a vyhýbá se vínu,“ usmívá se Bauer.
Příhody Blasia a Protivce se odehrávají v neklidné době konce vlády Václava IV., která se vyznačovala zvýšenou kriminalitou. Detektivky Bauer často okoření až hororovou atmosférou. Několikrát čtenáře zavádí i do jihočeských míst. Například Rožmberské dědictví se z velké části odehrává v Českém Krumlově.
Od thrillerů a historických detektivek si každý rok rád odskočí k literatuře faktu. Nedávno se například věnoval posledním Rožmberkům nebo skryté tváři českých dějin.
Románově by ho lákalo zpracovat ještě období baroka. „Kvůli Jiráskovi ho vnímáme jako dobu temna, ale ono to bylo naopak období obrovského vzedmutí, baroko je dramatický a barvitý sloh. Také se chci někdy vrátit k postavě Albrechta z Valdštejna. Rád bych ho viděl i na filmovém plátně, ale to je asi moc velký sen,“ přemýšlí.
