Budova prošla náročnou a zároveň velmi citlivou rekonstrukcí. Například pod restaurací je středověká studna, do které je skrz prosklenou podlahu vidět. Strop je z původních trámů.
Sebroňová předtím působila 27 let v hotelu Gomel. Shodou okolností byla také u jeho otevření. „Budweis není s 60 pokoji velký, ale o to je hezčí a na krásném místě. Staří hoteliéři říkali, že hotel dělá místo. A je to pravda,“ říká ředitelka Sebroňová.
Otevírali jste v říjnu 2009, nyní jste slavili páté výročí. Pro cestovní ruch to celkově ovšem nebylo právě pohodové období. Jak jste na tom vy?
Je pravda, že to může vypadat, že jsme neotevírali v ten pravý čas. Ale vzhledem k tomu, jakou má Hotel Budweis polohu, máme skvělé výsledky. Velmi rychle jsme si vybudovali stálou klientelu. Podle mého je slepé rameno Malše jedno z nejkrásnějších míst v Budějovicích. Jsme v centru, ale na klidném místě. Na náměstí to máme minutu, ale zároveň máme dost parkovacích míst.
Jak těžké bylo dostat hotel do povědomí klientů?
Jelikož jsem z branže a předtím jsem dlouho pracovala v Gomelu, měla jsem dost kontaktů. Znamenalo to inzerovat a vytvářet jméno, ještě než jsme otevřeli. Zkušební provoz začal 6. září, protože si nás vyhlédl jeden německý host. Kvůli němu jsme hodně pospíchali. Velice rychle jsme se rozjeli a pak nám nahrálo to, že Clarion byl skoro celý rok zavřený kvůli rekonstrukci. A čtyřhvězdičkových hotelů tu až tolik není.
Jaké jsou rozdíly v provozu mezi bývalým Gomelem, dnešním Clarionem a Budweisem?
Nejzásadnější rozdíl je pochopitelně ve velikosti. My máme 60 pokojů, zatímco Gomel 204. Ač se to nezdá, daleko jednodušší je prodávat velký hotel než malý. Je tam daleko víc možností jej dobře naplnit. Brali jsme třeba rezervace i sto pokojů nad kapacitu. Už jsme věděli, že jedna cestovka přiveze jen 50 procent původně objednaných turistů, jiná 70 procent. Dalo se to odhadnout. V Budweisu musíme při 60 pokojích mnohem více zvažovat.
Eva SebroňováNarodila se 20. dubna 1958 v Českých Budějovicích. Zde i absolvovala základní školu a gymnázium. Na vysokou školu se nedostala, a tak šla do Tábora na vyšší odbornou školu na cestovní ruch. Poté nastoupila k Interhotelům, půl roku dělala recepční v hotelu Slunce v Budějovicích a na jaře roku 1982 přešla do Gomelu také na pozici recepční. Postupně se stala vedoucí recepce a později sales manažerkou. V roce 2008 se pod novým majitelem stala ředitelkou hotelu. Po půl roce ale dostala nabídku na šéfování vznikajícího Hotelu Budweis u slepého ramene Malše v Budějovicích. Stála u jeho zařizování a otevření a šéfuje mu dodnes. Jejím velkým koníčkem je cestování, ráda jezdí na kole, plave a také lyžuje. Je 35 let vdaná, má dvě děti. |
Co vás motivovalo opustit Gomel, když jste tam byla tak dlouho?
Otevírat nový hotel byla obrovská příležitost a velká výzva. Museli jsme tu vyladit každou drobnost od lžiček po hygienu. A navíc toto místo má úžasnou mystickou atmosféru. Podílela jsem se na celém zprovozňování, zařizování pokojů. To byla úžasná možnost, kterou jsem si nenechala ujít.
Jak to tu vypadalo před rekonstrukcí?
Bylo to tu úplně vybydlené. Ve štítu byla i velká prasklina, takže se to muselo zpevňovat. Nebýt opravy, asi by to spadlo. Budova byla opravdu velmi zchátralá.
Jaký druh hostů u vás nejčastěji bydlí?
Nejsme hotel zaměřený na jednotlivé turisty. Jsme v historické budově, kam se nevešly služby jako wellness, takže se soustředíme spíše na korporátní klientelu. O víkendech plníme kapacitu zájezdy. Hlavně tady přespávají senioři z Německa. Ti mají bohatý program, takže na doprovodné služby nemají čas.
A co turisté z Asie? Například do Krumlova jich jezdí stále víc na úkor Němců a Rakušanů.
K nám opravdu jezdí nejvíc německá klientela. Pro ně je to do Krumlova kousek, stejně jako do Třeboně nebo na Hlubokou nebo Holašovic. Tohle za prodloužený víkend stihnou. Kanceláře, které k nám vozí asijské turisty, chtějí úplně minimální ceny, takže to pro nás není tak zajímavé. Navíc, zásadně jezdí na jednu noc. Chtějí vidět jen památky UNESCO. Jsou to zájezdy typu – Evropa za sedm dní. Navštíví jenom to hlavní, což je pochopitelné, nemůžeme ze sebe dělat pupek světa. Budějovice toho, bohužel, nemají příliš co nabídnout.
Dalo by se něco zlepšit?
Určitě, velmi tu chybí nějaké kulturní vyžití pro cizince. Všechny programy, co se tu dělají, jsou určené pro místní. Cizinec tomu nerozumí, tak tam logicky nejde. Centrum prostě moc nežije, když přijdete v šest na náměstí, tak se tam skoro bojíte.
Jak jste na tom s kongresovou klientelou?
V našem hotelu máme dva sály, jeden je zhruba pro sto lidí, druhý pro čtyřiadvacet. Spíš by se mělo mluvit o konferencích než kongresech. Přeci jen významné kongresy si do Českých Budějovic cestu nenajdou. V Praze jsou pro ně obrovské kapacity. Vozit sem lidi z ciziny na kongres je logisticky velmi náročné a nákladné. To se organizátorům nevyplatí. Proč to dělat složitě, když to jde jednoduše v Praze.
