„Jsou to všechno divocí ptáci, nemám žádné mazlíčky. Když je chytíte do ruky, máte v lepším případě zaručený odběr krve, v horším přijdete o kus prstu,“ říká 54letý Krlín z Budějovicka, který byl organizátorem 16. ročníku výstavy okrasného ptactva na budějovickém výstavišti.
Pavilon D5 se proměnil o víkendu v ptačí rezervaci, v osmdesáti klecích a voliérách částečně skrytých ve chvojí a rákosí návštěvníci obdivovali na dvě stovky povykujících a překřikujících se zebřiček, andulek, korel i velkých nádherně barevných papoušků ara.
„Já tu mám pět klecí. Čtyři barevné mutace alexandrů malých, křepelky čínské, holoubky diamantové, leskovce a krasky červenozobé,“ vypočítává Krlín. A právě párek nápadných asijských krasek patřil na výstavě k nejobdivovanějším.
„Není jich u nás moc. Krasky chovají jenom fajnšmekři nebo zoologické zahrady. Já je mám proto, že se mi líbí,“ upřesnil zkušený chovatel, který si od rodičů vyškemral první andulky v osmi letech.
Ve svých voliérách má až 80 ptáků
Dnes má dvanáct voliér a v nich okolo 60 až 80 exotů. Počet opeřenců z různých světadílů kolísá podle mláďat, postupně chovatel nějaké ptáky prodá, nebo vymění.
„Zdaleka nejsem největší chovatel, spíš si potrpím na různorodost. Mám všechno, co lítá. Křepely, křepelky, bažanty, pávy, papoušky. A v poslední době jsem z papoušků přešel na plodožravce – mám okrasné holuby, turaka, leskovce,“ vypočítává Krlín.
Kvůli svému celoživotnímu koníčku se vzdal i dovolené, rodinu vytáhne maximálně na jednodenní výlet do vzdálenosti šedesáti kilometrů od domova. Každé ráno mu zabere nejméně dvě hodiny krmení ptáků, a protože ani jeden ze dvou synů jeho zálibu nesdílí, nemá ho kdo zastoupit. Už si říká, že je načase chovy zmenšit, zatím se mu to však moc nedaří.
„Snažím se ptáky omezovat. Ale omezuju to tak, že přijedu na burzu, jeden dva kusy prodám a pět přivezu. Už nesmím nikam jezdit,“ líčí s úsměvem.
Radost mu však kazí připravované vyhlášky Evropské unie k zamezení invazivních druhů. Chovatelé jsou v nemilosti Unie, která jim dává za vinu, že vymírají některé druhy ptáků.
„Přitom je to naopak. Chovatelé je dokážou rozmnožit a kolikrát zachrání druhy, které v přírodě vymřou. Ptáci ubývají kvůli ničení přírody a kácení dřevin. Ne kvůli tomu, že by je decimovali chovatelé. Proto taky chováme exotické ptactvo,“ vysvětluje Krlín.
