Místo: České Budějovice. Čas: Jedno letní odpoledne. Většina lidí se zhroutila v křečích a na místě zemřela, jiní spáchali sebevraždu, další se proměnili v agresivní násilníky, část se stala otroky záhadných lovců. Hrstce přeživších nezbylo nic jiného, než utíkat a skrývat se.
Tak začíná postkatastrofický román Dalibora Váchy s názvem Nikam.
„Práce na Nikam mi splnila jedno velké přání, napsat a tedy i nakonec vydat sci-fi román tohohle ražení. Můj první román Červenobílá byl také napsaný z jistého vzteku, jeho tvoření bylo mnohem složitější. Nikam se psalo docela samo, i když na mé poměry docela dlouho,“ líčí Vácha, který učí angličtinu na českobudějovické střední zdravotnické škole.
Námět knihy prý nosil v hlavě dvacet let. Fyzicky začala vznikat na začátku léta 2014. „Je to návrat k Terminátorovi, který mě v deseti letech inspiroval k napsání mé první sci-fi povídky,“ usmívá se pedagog a historik, který se zabývá československými legiemi.
Děj se odehrává v ulicích Českých Budějovic. Na Pražské i Husově třídě, na Sadech, Sokolském ostrově, v okolí hlavního náměstí i nemocnice. Jako velký fanoušek hokejového Motoru napsal Vácha jednu scénu i pro Budvar arénu.
„Reálie se za dvacet let hodně změnily. Třeba prostor Pražské, kde se úvod knihy odehrává, se bohužel zahustil dostavbou obchodního centra, ale víceméně to příběhu nijak neublížilo. Některé trasy, po nichž se postavy pohybují, mám nachozené tisíckrát, příběh z velké části vznikal při mém chození městem,“ popisuje Vácha.
Úspěch s válečnými romány
I když je jeho hlavním tématem válka, ke sci-fi se možná zase brzy vrátí. „Uvažuji nad knižním výběrem ze sci-fi povídek, co mi v posledních letech vycházejí třeba v časopise XB-1,“ přemýšlí.
Dalibor Vácha debutoval v roce 2014 románem Červenobílá z prostředí československých legií. Za knihu získal Literární cenu Knižního klubu. Následovaly válečné romány Hranice a Cestou. Vydal také dvě odborné publikace o legionářích Bratrstvo a Ostrovy v bouři.
Má radost, že na jeho válečné romány pozitivně reagují i potomci legionářů. „Na jarním knižním veletrhu v Praze jsem například zjistil, že mám čtrnáctiletého fanouška. Chvíli po něm zase přišel devadesátiletý pán, syn legionáře, který mi moc děkoval za Červenobílou a ptal se, kdy se podle knihy začne točit film,“ říká Vácha.
V příštím roce by mohl vyjít jeho životopis legionáře a básníka Rudolfa Medka. „A také uvidím, jestli se objeví i nový válečný román. Ten se odehrává na samém konci druhé světové války v Praze a na Moravě. Románoví legionáři mají zatím volno, asi ne však navěky,“ dodává Vácha.
