„Začalo to tak, že jsme uspořádali pro seniory dětskou besídku. Jenže během toho vystoupení babičky a dědečkové jen sedí jako diváci a pasivně sledují, co se kolem děje. Nebylo to ono,“ popisuje začátky Daniela Davidová, která je ředitelkou Centra sociální pomoci Vodňany už šest let.
Zařízení je domovem pro důchodce, zároveň poskytuje terénní služby.
„Nakonec jsme se dohodli, že sem děti z místní mateřské školy budou chodit jednou do měsíce a se seniory si povídat. Třeba jim představují svoje oblíbené hračky. Viděla jsem už spoustu zázraků, kdy starší člověk bez chuti do života ji najednou získá poté, co ho dítě chytí za ruku. Najednou se dosud nepohyblivý senior chce zapojit a začne mluvit, je to pro něj zkrátka pozitivní impulz,“ líčí sedmačtyřicetiletá ředitelka.
V dnešní době už děti podle ní mnohdy svoje prarodiče ani nepoznají, v domově si ale kontakt se starší generací mohou vynahradit.
Na ocenění za projekt nazvaný Jen tak mezi námi nominovali svoji nadřízenou zaměstnanci, kterých je ve vodňanském domově pro seniory pětapadesát. Ačkoliv zaměstnanci v sociálních službách často mění místo, ve Vodňanech to neplatí.
„Jsme tady stálá parta. Nesetkávám se s tím, že by lidé často odcházeli. Známe se velmi dobře. Navzdory tomu, že se teď všude mluví o výši platů, podle mě je nejdůležitější, když umíte za práci pochválit a zaměstnanci vědí, že vám na nich záleží. To motivuje nejvíc. Taková by asi měla být politika správného manažera,“ myslí si Davidová.
A svoji filozofii zřejmě uvádí do praxe. Její zařízení letos obdrželo certifikát Značky kvality a také získalo titul Firma pro zdraví právě za péči o zaměstnance.
„Seniorům se přizpůsobujeme, není to naopak, že by tu oni měli nějaký režim. Dřív byl budíček v sedm hodin ráno, ten jsme zrušili. Když chce někdo spát, nebudíme ho,“ popisuje praxi v domově Davidová.
Podle ní se potřeby a nároky starších lidí v průběhu let hodně změnily. „Dřív měli starší lidé statky, slepice. To je pryč. Teď když k nám přijdou, řada z nich má notebook, někteří chtějí bezdrátové připojení k internetu, takže tu máme wifi,“ říká Davidová.
Do budoucna by si v domově pro seniory a v pečovatelské službě přála méně administrativy. „Až čtyřicet procent času v práci strávíme papírováním, jsou to třeba statistiky a denní záznamy. Pečovatelky pak místo aby chodily s klienty na procházky a povídaly si s nimi, tak ťukají do počítače, ale s tím se nedá nic dělat,“ dodává ředitelka původem z Českých Budějovic.
