Takhle se ta osudová situace seběhla: Na čerpací stanici se potácel opilý muž. Polil benzinem své auto, několikrát cáknul pistolí i na sebe. Vyhrožoval, že vůz zapálí. Policisté s ním vyjednávali, zatímco hasiči byli ve střehu. Mezi nimi i Miroslav Kropáček. Ve chvíli, kdy opilec odhodil nedopalek, skočil po muži a srazil ho k zemi. Právě za tento hrdinský čin na krumlovské benzince dostal Kropáček před pár dny ocenění Hasič roku 2011.
"Byl to jeden z nejzvláštnějších zásahů. Když muž popotáhl z cigarety a odcvrnkl ji do jediného suchého místa, kývli jsme na sebe s parťákem a já po něm skočil. Nemohli jsme čekat, on by asi opravdu to auto zapálil,“ říká devětatřicetiletý urostlý muž žijící v Dolním Třeboníně.
K požárům a bouračkám vyjíždí už 20 let
Nejhorší jsou pro něj situace, kdy umírají děti. "U Černé v Pošumaví jsem zažil zásah, při kterém děti viděly, jak vyprošťujeme z auta jejich mrtvé rodiče. To bylo strašné." Hasičská krev mu v těle koluje od narození. Děda byl dobrovolný hasič, otec profesionál. S kamarády si malý Mirek často hrál v krumlovské hasičárně.
"Dědeček s tátou byli moji hrdinové. Vyučil jsem se obráběčem kovů a v devatenácti letech jsem po vojně nastoupil k hasičům. Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného. Vím, že to zní jako klišé, ale pro mě je to opravdu poslání a týmová práce. Na tom všechno stojí," přemýšlí. Zpočátku pro něj bylo těžké vyrovnat se s tragédiemi, které znal jen z katastrofických filmů.
Několikrát mu šlo o život
"V paměti mám hašení požáru v Loučovicích. Bylo to v zimě, zamrzala nám voda v hadicích. Potřebovali jsme odvětrat celý vršek vysoké hořící budovy. V podkroví jsme museli vysekat díry ve střeše. Neviděli jsme ani na krok. Já jsem se v jednom místě propadl a zůstal viset za vzduchový přístroj, naštěstí mě kolega vytáhl," vypráví Kropáček, který slouží u krumlovského hasičského záchranného sboru na směně A.
Říká, že mezi mladými je o hasičství stále zájem. "Je ale důležité, aby pro ně tato profese byla koníčkem, a ne jen prací pro peníze," míní. Na práci hasiče ho nejvíc baví její pestrost a přátelská atmosféra v kolektivu.
Se ženou a dvěma dcerami žije v posledních sedmi letech v novém domě v Dolním Třeboníně. Manželka stále při každém zásahu netrpělivě očekává telefonát. Když má její muž volno, rád zvelebuje zahradu, vyráží s rodinou na výlety na Šumavu nebo Novohradských hor. Miluje nová auta i veterány, nechybí například každý rok jako divák na Rallye Křivonoska.
O hasičském důchodu zatím nechce ani slyšet. "Nezáleží to ale na mně. Zdravotní podmínky pro tuto práci jsou hodně přísně. Může se mi něco zhoršit a budu muset skončit. To se snad ale ještě dlouho nestane," usmívá se Hasič roku 2011. Ocenění Velitel roku si vysloužil jeho krumlovský kolega Karel Malák.
