Trochu k zamyšlení od člověka, kterého se to přímo dotýká (bohužel zabrousil do diskuse na novinkách):
Včera byl poměrně špatný den, několik nedobrých zpráv o lidech, které znám a tu nejhorší mi sdělil večer syn. Kluk proti kterému ještě loni hrával to má za sebou. Možná hloupá frajeřina, možná únava, kdo ví. V každém případě veliká tragedie. Nemohu spát a tak jsem hledal potvrzení zprávy, že se jedná skutečně o toho kluka. To jsem neměl dělat. Narazil jem na tento článek a při čtení diskuse, která se k němu váže se mi chtělo zvracet. Jen lidský odpad může souhlasit se smrtí tří mladých lidí, jen naprosté hovado může napsat dobře jim tak. Jak může závist, vzbuzená skutečností, že někdo ve 20 řídí Superb vyvolat takovou nenávist. Je to neskutečně ostudné a není mi z toho vůbec dobře. Beru není lehká doba a ne každému se daří, ale aby sociální rozdíly vyvolávaly takovou nenávist, tak tak zle snad není a nikdy nebude. Zemřeli tři mladí talentovaní a tvrdě pracující lidé, z nichž minimálně jeden reprezentoval naši zemi. Každý takový si zaslouží naší úctu. Jejich smrt je mementem, které mi opět připomíná, že jakýkoliv talent a úspěch musí být vyvážen určitou pokorou, protože nikdo nejsme nesmrtelný a úspěch je velmi, ale velmi pomíjivý. Čest jejich památce. Zároveň však ve mne vzbudila strach z toho, že mezi námi žijí lidé, pro které lidský život neznamená nic, zejména pokud jeho majitel jezdí v lepším voze, než na který se tito ubožáci kdy zmůžou. Je dobré si zapamatovat obojí.
Za volant je potřeba usedat s respektem a odpovědností za sebe, spolujezdce a další lidi na cestě. Cihla na plynový pedál nepatří.
