- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já se košatě rozvyprávěl i ústy Klostermanna a text vypadl. Dost to vystihne skutečná harmonie člověka s koněm. Kde ? V horách, v polích (žel i ve válce). Je nejvyšší čas usilovat o zachování koní na Šumavě (konečně i jinde). A doporučuji všem, co již na toulky Šumavou nemohou, ať je jim potěšením čtení Klostermanna.
Pokud ke koním se nenajdou obětaví lidi, kteří budou ochotní pracovat od svítání do soumraku (před vlastní prací nakrmit, připravit, večer ještě vyčistit a to i o sobotách a nedělích, když není záskok), tak je to jen iluze, že se koně v nějak početném množství do lesů vrátí. A co pamatuji, plat žádná sláva na tu dřina a čas.
Možná najmout Rumuny, Ukrajince a podobné. Ale co jsem slyšel, u řady z nich je kůň jen výrobní prostředek, tak se k němu tak chovají (platí i pro mnohé domorodce).
Pamatuji dobu, kdy právě pro časovou náročnost koně z lesů začali mizet. S traktorem se naučil skoro každý, kdo večer před hospodou uměl zhasnout motor. S koněm to bylo horší - po návštěvě hospody musel ještě hodinku skákat po stáji.
A mimochodem - kůň se do terénu proboří hlouběji, než některá speciální lehká technika na širokých pásech.