Diskuze

OBRAZEM: Je to rasovina, ale neměnil bych, říká kočí od koní na Šumavě

Tažné koně na Šumavě čekají lepší časy. Národní park Šumava se rozhodl využít tradiční řemeslo pro turistické účely. Dobrá zpráva je to nejenom pro Linuse Smatanu, jeho hřebce Čerta, i pro čtyři další šumavské kočí.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Já se košatě rozvyprávěl i ústy Klostermanna a text vypadl. Dost to vystihne skutečná harmonie člověka s koněm. Kde ? V horách, v polích (žel i ve válce). Je nejvyšší čas usilovat o zachování koní na Šumavě (konečně i jinde). A doporučuji všem, co již na toulky Šumavou nemohou, ať je jim potěšením čtení Klostermanna.

0 0
možnosti

Pokud ke koním se nenajdou obětaví lidi, kteří budou ochotní pracovat od svítání do soumraku (před vlastní prací nakrmit, připravit, večer ještě vyčistit a to i o sobotách a nedělích, když není záskok), tak je to jen iluze, že se koně v nějak početném množství do lesů vrátí. A co pamatuji, plat žádná sláva na tu dřina a čas.

Možná najmout Rumuny, Ukrajince a podobné. Ale co jsem slyšel, u řady z nich je kůň jen výrobní prostředek, tak se k němu tak chovají (platí i pro mnohé domorodce).

Pamatuji dobu, kdy právě pro časovou náročnost koně z lesů začali mizet. S traktorem se naučil skoro každý, kdo večer před hospodou uměl zhasnout motor. S koněm to bylo horší - po návštěvě hospody musel ještě hodinku skákat po stáji.

A mimochodem - kůň se do terénu proboří hlouběji, než některá speciální lehká technika na širokých pásech.

0 0
možnosti