...a možná tě inspiruje zlo.
V Branišovském lese a na Máji jsme potkali čiré zlo. Jihočeši jsou jak trubky. Zahrávají si s ohněm i když jsou haldy svědectví, že je zde nebezpečno. Fandové okultismu. Naše děcka loni na Máji bojovala s duchem, zatímco jejich rodiče se jen smáli a se sousedy pak pořádali se stejnými duchy úspěšné seance. Rodina přitom řeší existenční a zdravotní katastrofy a zlo je pohlcuje. Místo toho, aby se zlu postavili, hledali Boží lásku a zachraňovali život svůj a svých dětí, tak se raději dobrovolně ničí, všichni mají vážné zdravotní problémy a jsou soustavně v ohrožení života.
Zde opět. Kluk se zdravotním postižením. Patrně vážně nemocný. Jeho dvě sestry na stejném léčení. A opět stejná písnička. Duchařina v Branišovském lese je zábava pro nedělní odpoledne! Správný život "kudy z nudy" začne, až hrdina-pitomec vstoupí beze strachu do nebezpečného lesa a bude zlem osloven... Co jestli takto žádný život nezačne, co jestli naopak skončí?
Branišovského lesa bych se klidně bál dál. I jako dospělý. Je zde nebezpečí, které si strach zaslouží. A koukal bych své úsilí napřít jiným směrem. Směrem k dobru, a ne ke zlu. Na Máji zřetelně chodí stoupenci nejhoršího možného zla. Setkání s nimi bych se koukal také vyhnout. Přijetí zla není žádné hrdinství. To je jen hloupost.
Milý mladý autore, dle mého soudu, z toho mála co čtu, ničíš si život a jsi v ohrožení. Máš to ve svých rukou. Žiješ v sousedství velkého nebezpečí. Lze ti přát jen velké štěstí, očividně ho potřebuješ. 
