- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Paďour, Graubner, Vlk....nomen omen? Ale vážně. Paďour se svou lidskostí a laskavostí do téhle biskupské party nehodil.
Na rozdíl od ostatních to byl slušný člověk. Velmi slušný.
O jednoho slušného a čestného člověka je zase ten svět chudší, pamatuji si, že před lety jsem měl tu možnost se s tímhle sympatickým pánem bavit, sice to nebyly věci náboženského rázu, ale celkově tak o životě a tak... Je to škoda!
Jiří Paďour byl nepřehlédnutelný a zůstane i nezapomenutelný. Bůh bude určitě k jeho duši milostivý, jeho duch bude dále činit dobro a budiž mu lehká zem.
On byl ale velmi vážně nemocný několik let.
Zažil jsem ho několikrát na Lomečku u Vodňan, tam bývají svatodušní procesí a různé mariánské svátky, byl to vynikající řečník. Když jsem ho naposledy poslouchal, bylo to snad 2014, netušil jsem , že je tak nemocný.
V mnohém se naše životopisy podobají, i v té Aritmě jsem jako mladík začínal, ale vedle, v laboratoři výbojů v plynech ČSAV. Každý z nás má ve vínku různě dlouhou svíčku- Paďourova byla spíš krátká, ale v životě po sobě zanechal stopu.
Budiž mu země lehká, ale i po nás musí se svět točit dále. Dokud zesnulý nebyl zapomenut, žije v duchu s námi.
Cože, Aritma? Já si říkal mechanik počítačových strojů, kde se k tomu dalo přijít v 60. letech? Ale pokud šel na DAMU, tak se tam moc dlouho neohřál.
Měl jsem možnost se s ním setkat v lázních.Příjemný,vtipný a velmi vzdělaný chlapík.
Dva skvosty jsem prožil až na závěr života: Národní pouť do Svaté země, kdy jsem mohl kráčet v Ježíšových stopách, a návštěvu ad limina u Svatého otce Františka. Ta pro mě byla nečekaným potvrzením jednoduchosti evangelia, což jsem jako kapucín vždy prožíval.
kvůli třídnímu původu nesměl studovat vysokou školu, ale bylo mu umožněno studovat ve Francii?
To se neodehrálo ve stejné době. Lékařem chtěl být po střední škole, to jsme v letech padesátých. Tak se stal mechanikem, pak se dostal k divadlu a nakonec, to už je druhá polovina šedesátých, přišla ta Francie. Docela normální vývoj, ve druhé polovině 60. let došlo k uvolnění, jenže Husák to pak razantně zaříz. Právě na Paďourovi je podrobně vidět historie druhé poloviny 20. století.
Budiž mu zem lehká.Opouštějí nás osobnosti a nové přicházejí velmi sporadicky.
Doufám, že nemáte pravdu. Jenom ty osobnosti bývají potlačovány různými bafuňáři, je to už česká i indická tradice. Ostatně, v Rakousku to nebude lepší?!
Ale osobnost, to je jako potok. Múžete jej přehradit, ale jednoho dne teče voda přes hráz.