V Čimelicích 10. března 1890

Vážený pane Stroupežnický,

Váš dopis z 6. února mne utvrdil v tom, že ani Vy, tak dobrý spisovatel, jste

mou hru Čechové na Řípu nepochopil. My, kteří táhneme káru Tylovu po venkově,

vidíme arci život jináč než vy, co v Praze sedíte jako ve skleníku. Že jsem nechal

přijíti na horu Říp i praotce Němce, praotce Žida a blížiti se i osmahlého praotce

Cikána v krytém voze plném kradených slepic, má svůj výchovný smysl. V české

kotlině, jestli Vám to neušlo, nežijeme jen my Čechové. V pospolitosti zde musí

žíti i potomci jiných praotců. Také oni jsou v mém divadle vítáni a přál bych Vám

viděti, jak radostně můj výklad dějin přijímají.

Jsem Vám velice vděčen za postřeh o Roudnici. Ta tenkrát ještě nebyla a já uznávám, že to je kravina.