Paní Retková, tak příjemných lidí v ČT moc nebylo, jako hlasatelka jste byla báječná. Život na samotě Vám vlastně závidím, také jsem o tom uvažoval, ale asi nějak ještě nenastala doba, či co... Měl bych to udělat...

Přeji, aby se Vám zdravotní problémy vyhýbaly a dlouhý bezstarostný život!

U Strakonic máme i my naši lesní hájovnu, podobné zkušenosti s nezkaženou přírodou. Každé ráno v šest nám krásný vidlák srnec spásá padaná jablka pod jabloní před našimi okny. V rybníčku nám naše miláčky požírají vydry, přežije pouhá hrst. Se slimáky byla katastrofa před rokem, musel jsem jim dát na cestičky modré granulky a letos byl od nich pokoj. Ale naše fazolky zachutnaly myškám. Každá desátá je nakousnutá, tak jim ji nechávám.

Jako fyzik jsem pracoval desítky let v německé výzkumné centrále Garching. I já jsem si před 20 lety naplánoval zdravý život v přírodě a nikdy jsem toho nelitoval. K nejbližší silnici máme skoro 2 km, volný výhled 60 km až do Rakouska, naši vodu ze studny jsem si nechal analyzovat v Čevaku- kvalita pro kojence.

V Praze jsem prožil 13 roků, jednou za rok tam mám co dělat, ale není kde zaparkovat, všude stress a tak mně to tam ani moc netáhne. Naposled staré zámecké schody a Karlův most s vnoučaty, není ani kam s nimi zajít, na Malé Straně jsme pak zašli do tradiční restaurace, jenom stín té bývalé z r. 1968.

hezké... Vím, že starostí kolem stavení je asi dost, ale stojí to za to určitě, že? Máte v dosahu také nějakého toho doktora (kdyby něco..)?

Milá paní a přeji hodně zdraví. Ráda ji v rozhlase poslouchám.

Moc hezký lidský příběh.