Když ty nejsladší jsou na vrcholu.

U nás je to tak:

dole děti kam dosáhnout,

potom dospělí kam dosáhnou

následně dospělé kam dosáhnou ze žebříku, s tím, že zpravidla někdo ten klasický třídílný hliníkový žebřík s tím, že když postaven jako štafle, tak ho někdo dole ještě zatěžuje

a závěr koruny je pro špačky, kosy, vosy, ...

Jinými slovy - košík třešní nestojí za to si namlátit hubu.

Už jako chlapec jsem na vlastní oči viděl zemřít dva staré lidi při česání třešní - poprvé to byla paní sousedka hned odvedle, podruhé zhruba stejně starý pán asi o 3-4 zahrady dál - a jako na potvoru, v obou případech jsem byl při tom (neboť jsem tam u nich byl právě za kamarády na návštěvě) ... ... takže ANO, bohužel je to tak, všechna ta varovná slova v článku mohu do slova a do písmene potvrdit!

Nejsmutnější na obou případech bylo to, jak nám ti starouškové tenkrát říkali: "Nikam nelezte, ať se vám nic nestane, já vám ty třešinky natrhám!" ...