Z kuchyně voní buchty, u stolu v chodbě sedí personál v bílých pláštích a několik lidí „v civilu“. Někteří pokuřují, jiní pijí kávu. Sem tam někdo něco utrousí, někdo se zasměje.
„Takhle to u nás chodí, někteří klienti jsou s námi ve stálém kontaktu,“ říká Hana Jíchová, jednatelka společnosti Seniorhaus Šumava.
Atmosféra je tady na první pohled podobná jako v jiných domovech. Potom však na mého kolegu začne jedna starší paní něco volat a směje se. Mluví německy. „To je Erika. Té se vždycky líbí mladí chlapi,“ poznamená Jíchová.
Zvláštností, která domov na Kubově Huti odlišuje od jiných míst, je právě národnost jeho klientely. Čeština je tady slyšet jen od personálu, drtivá většina ubytovaných jsou Němci.
Důvod, proč tráví stáří v Česku, je prostý: péče o ně tady vyjde mnohem levněji než v Německu, mnoho rodin chce nebo musí na péči o své nejbližší šetřit. Česko je pro ně ideální volba, i když někteří míří třeba i do Polska či Maďarska. „Dnes je tady 27 Němců, za pár dní mají přijet další dva,“ uvedla Jíchová. Cenu za ubytování sdělit nechtěla.
„Klienty nám sem dodává německá agentura. Často je to z hodně vzdálených míst, třeba až od moře. A zájem se stále zvyšuje,“ říká jednatelka. Ta v oboru podniká už několik let a na konci roku se do Kubovy Huti přestěhovala z nedaleké Řasnice.
Na stáří do cizinyDomov pro seniory v Kubově Huti na Šumavě má kapacitu šedesát lůžek, nyní je obsazena polovina z nich. Jen dva z klientů jsou Češi, většinou jde o německé občany. Domov je veden jako zdravotnické zařízení, obejde se bez čerpání českých dotací. Klienti mají v Česku prvních sto osmdesát dní pobytu nárok pouze na základní lékařskou péči. Pokud se však rozhodnou jako občané Evropské unie pro pobyt v zahraničí a zaregistrují se, mohou čerpat pojištění v plné výši v každém členském státě. Péči jim platí německá pojišťovna, ty české fungují pouze jako „pojišťovny výpomocné“, které německé pojišťovně náklady přeúčtují. Průkazka pojištěnce má v takových případech žlutou barvu. |
Místní lidé to uvítali - hlavně proto, že rozsáhlá budova, kde býval hotel, nezůstala prázdná. „Trochu mě mrzí jen to, že si klienti nezajdou do obce třeba nakoupit. Jinak je jednání provozovatelů vstřícné,“ říká starosta Kubovy Huti Zbyněk Klose. Klienti domova si zase pochvalují prostor, kterého je tady opravdu hodně.
Postup, jak se němečtí senioři do Česka dostanou, má jasný scénář. Agentura vyhledává v Německu zájemce, se kterými sepíší její pracovníci smlouvu, obstarají doklady a další náležitosti. Pak se klienti nastěhují do zařízení za hranicemi, kde jim personál začne vyřizovat české pojištění.
Klienti, kteří často trpí chronickými nemocemi, mají v domově kromě lůžka a stravy zajištěnou i lékařskou péči; vedle zdravotních sester a ošetřovatelek na ně dohlíží český lékař, který na místo pravidelně dojíždí. Další péči zajišťují externisté.
„Prvních 180 dní u nich funguje základní pojištění, za tuto dobu jim vyřídíme kartičku vybrané pojišťovny a potom už má každý z nich nárok na kompletní pojištění jako Češi,“ vysvětlila vrchní sestra domova Věra Jíchová.
Přesto jezdí senioři, kteří potřebují nemocniční ošetření, většinou zpět za hranice - do Freyungu, Waldkirchenu nebo Grafenau. Snadněji se tam totiž dorozumějí. Oficiálně hotel funguje jako domov pro seniory. Podle jednatelky je povolen krajským úřadem jako zdravotnické zařízení. To znamená například nutnost dohledu zdravotnického personálu čtyřiadvacet hodin denně.
„Nemůžeme si dovolit nějaké pochybení, protože jsme pod neustálou kontrolou pojišťoven, agentury i cizinecké policie,“ upozorňuje Hana Jíchová.
