V jedenácti letech kouřil poprvé trávu, ve čtrnácti bral extázi, v patnácti pervitin. „A pak už to šlo z kopce,“ vzpomíná Marek Landa.
Nakrátko ostříhaný muž s upravenými vousy a brýlemi na očích mluví klidně a vyrovnaně. Emoce má pod kontrolou, skoro to vypadá, že vypráví příběh někoho jiného. Ale to je jen zdání. Ve skutečnosti si sám prošel peklem závislosti, které ho málem stálo život.
Byl jsem ta největší nula, to nejníž, co ve společnosti může být. Nahradil jsem to během, jízdou na kole, turistikou, cestováním s manželkou.