Elizabeth Jiřičková je jednou ze čtyř Čechů na Royal Academy of Music v Londýně.

Elizabeth Jiřičková je jednou ze čtyř Čechů na Royal Academy of Music v Londýně. | foto: Marek Podhora, MAFRA

Chtěla bych hrát v orchestru a cestovat s ním po světě, říká houslistka

  • 2
Elizabeth Jiřičková je jednou ze čtyř Čechů na Royal Academy of Music v Londýně. Prestižní školu studuje 700 talentovaných hudebníků z celého světa. Mladá houslistka z Litvínovic poblíž Českých Budějovic má za sebou první ročník a vypráví, jak je studium náročné i jak se jí líbí v hlavním městě Velké Británie.

Měla před zkouškami na českobudějovické konzervatoři, když své matce navrhla, jestli si nechce udělat výlet do Londýna. Jeho součástí měly být přijímací testy na jedné z pěti nejlepších hudebních škol na světě – Royal Academy of Music, kde studoval například Elton John nebo dirigent Simon Rattle.

Dvaadvacetiletá Elizabeth Jiřičková je zvládla a plní si svůj sen. V současné době se připravuje na druhý rok studia hry na housle. Díky slavné škole se otrkává v cizí zemi a potkala například svůj hudební vzor.

Housle vzala do ruky poprvé ve čtyřech letech. Po šestiletém studiu na českobudějovické konzervatoři se chtěla hlásit na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Do cesty se ale postavila možnost studia v Londýně, které se mladá hudebnice okamžitě chytla.

„Do Londýna jsem vždy chtěla, město mě okouzlilo. Líbí se mi, když mám kolem sebe davy lidí na ulicích. Velká města mám moc ráda a škola má vynikající hodnocení,“ svěřila se Elizabeth. Složila zkoušky, které se zčásti skládaly i z teorie, což byl drobný problém kvůli jazyku. Vše ale dobře dopadlo.

Po prvním roce na Royal Academy of Music, kde kromě ní studují už jen tři Češi, se rodačka z Litvínovic u Budějovic stále rozkoukává. Jde o multikulturní školu, kde potkává studenty z celého světa.

Skladby nejen hraje, ale i do hloubky rozebírá v esejích

S výukou je spokojená. „Mám výborného profesora, na kterém podle mě hodně záleží. Je vynikající houslista a skvělý učitel. Přístup kantorů je hodně dobrý a osobní, protože jde o poměrně malou školu. Navštěvuje ji okolo 700 studentů,“ popisuje.

Studium je velmi náročné. „Máme především hudební předměty, jako formy, harmonie, analýzy skladeb nebo dějiny hudby. Studium je časově hodně náročné, což mě trochu překvapilo. Čekala jsem totiž, že to bude víc o hraní. Hodně od nás vyžadují právě například eseje. Rozebíráme různé skladby a studujeme je do hloubky. Kromě toho po nás chtějí, abychom se uměli sami prodat a představit se například prostřednictvím sociálních sítí. Moc volného času nemám,“ konstatuje 22letá studentka.

„Denně trénuji zhruba čtyři hodiny, někdy i více. Posunula jsem se jak ve hře na housle, tak v teorii. Kromě toho mě to naučilo větší samostatnosti,“ dodává.

Na škole potkala například svůj vzor, ruského houslistu Maxima Vengerova. „Přišel na jednu individuální hodinu pro veřejnost, byl to ohromný zážitek. Těším se, až si s ním třeba někdy ve vyšším ročníku zahraju. Je super, že má člověk možnost setkat se s tak velkými osobnostmi,“ vypráví s nadšením.

Ona sama by si v budoucnu ráda zahrála v orchestru. „Chtěla bych hrát v nějakém větším lepším souboru, cestovat s ním po světě a pak třeba založit nějaké komorní hudební uskupení,“ doufá Elizabeth.

Dříve často poslouchala otázky typu, čím se bude živit. Dnes už se jí to nestává. „Nikdy jsem si to moc nebrala. Nedokážu si představit, že bych v životě dělala něco jiného. Člověk se může podívat do světa, zažije spoustu věcí, které ho obohatí. Asi do toho ale nemůže jít někdo, kdo chce vydělávat spoustu peněz,“ konstatuje hudebnice.

Před sebou má druhý ročník. Do dokončení bakalářského titulu jí zbývají tři roky, přičemž magisterské studium potrvá další dva roky. Do České republiky jezdí často, nyní tu tráví prázdniny. „Londýn mám moc ráda, ale sem jsem se těšila. Cítím se tady příjemně. Trávím spoustu času s kamarády,“ líčí.