Kolonie mravenců rodu tapinoma melanocephalum přezdívaných kvůli vzhledu mravenci duchové zaznamenali vědci zatím jen ve Spojených státech nebo v několika velkých evropských městech.
„Obrátili se na nás obyvatelé bytů, kteří se pokoušeli zbavit těchto mravenců v paneláku tři roky. Nejdřív si mysleli, že jde o známé faraony. Na ty platí bílkovinové návnady, zatímco tapinomy se živí spíš cukry. Proto byl boj s nimi bezvýsledný. Když jsem je zkoumal na místě, jedna obyvatelka mi popisovala, že si nechala nakynout těsto, a když za půl hodiny nádobu odkryla, bylo obsypané maličkými mravenci,“ říká 34letý rodák ze Strakonic, který už jako kluk obdivoval knížku Ferda mravenec od Ondřeje Sekory a toulal se po lesích.
Objevení mravenci duchové nejsou rezaví jako faraoni. Mají zbarvenou jen hlavičku, ostatní tělo je průsvitné. Odtud duchové. „Na rozdíl od skoro lenivých faraonů jsou rychlí. Stačí nad jejich chumlem mávnout rukou a okamžitě vyrazí na všechny strany. Nekoušou, a pokud vím, nepřenášejí infekce. Můžou ale zavléci do bytu plísně nebo kontaminovat potraviny,“ popisuje Klimeš.
Celoživotní bádání i obdiv
Ačkoliv v těchto dnech lidem radí, jak nevítané obyvatele domu na Pražském předměstí zničit, vnitřně se cítí, jakoby seděl na dvou židlích. Mravenci totiž pro mladého vědce představují celoživotní bádání a obdiv.
Podle Klimeše ovlivňuje migrování tropického hmyzu do měst ležících v chladnějších pásmech globální oteplování a také cestování. Turisté si pak často exotický hmyz přivezou domů nevědomky. S potravinami nebo i v šatech.
„Pro rozšíření mravenců stačí dovézt jednu jejich královnu. To se stát může. Tento druh jich má totiž v jednom hnízdě víc. Proto nestačí na rozdíl od našich domácích mravenců zlikvidovat královnu jednu. Pro napadený panelák, kde vznikne postupně takzvaná superkolonie, mám takovou babskou radu. Zahájit dezisenkci zároveň ve všech bytech, jinak bude zbytečná,“ radí.
Petr Klimeš studuje po celou profesní kariéru sociální chování mravenců a jejich vliv na ekologii. Na Papui-Nové Guineji, kde žijí na stromech, je zkoušel spolu s kolegy likvidovat v části lesa. Na přírodní rovnováhu to podle něj nemělo vliv. Zároveň popisuje, jak mohou být tito mravenci pro lidi žijící v tropech nepříjemní. Obsadí celé domy i třeba nemocnice, kde vlezou pacientům pod obvazy.
U nás podle Klimeše zatím moc podobných nálezů není. Tropický hmyz venku nepřežije zimu a je omezen na budovy.
„Jednou nám do ústavu likvidátoři přinesli na ukázku neznámý hmyz nalezený v domě s vietnamskou prodejnou. S kolegy jsme zjistili, že jde o vosičku, která v tropech parazituje na pavoucích. Lidé to prý měli v posteli, kde vosičky poštípaly děti. Je to rarita, takový hmyz se u nás nemůže přemnožit,“ uzavírá optimisticky.
Nejmasivnějšími migranty proto zůstávají mravenci. Miliony jich putují po celém světě. „Líbí se jim v teplých domech. Nevíme, odkud přišli, jestli z Afriky, nebo východní Asie. Proto je těžké na ně najít biologickou zbraň v podobě parazitů, kteří je ničí,“ míní vedoucí laboratoře Entomologického ústavu Biologického centra českobudějovické Akademie věd Petr Klimeš.
