„Jsme sice dva jednatelé – jeden Čech a druhý Rakušan, ale považujeme se za českou firmu. Manžel je Rakušan, ale už přes 20 let bydlí v Krumlově,“ říká spolumajitelka a manželka zakladatele firmy Naďa Perníková.
Koupelnové radiátory dnes už nejsou klasické žebříky. Jsou barevné, mají třeba tvar kancelářské sponky, nebo jsou na nich háčky. Ty se hodí třeba do předsíně nebo do šatny, člověk si na ně pověsí mokrý kabát a ten velmi rychle oschne.
Pro Rakušana muselo být podnikání v Česku na začátku 90. let odvážným krokem, ne?
On se v tomhle ohledu ničeho nebojí. Buď se mu to povede, nebo nepovede. Spousta projektů se mu povedla, ale i nepovedla. Firma původně koupelnové radiátory nevyráběla, pouze nakupovala a prodávala. A to hlavně do Anglie. Čirou náhodou tam natrefil na našeho prvního zákazníka, kterému jsme pak dodávali týdně po kamionech.
Proč jste se pak rozhodli vyrábět radiátory sami místo přeprodávání?
Byl to logický krok. Náš dodavatel nebyl úplně spolehlivý a my jsme chtěli mít kontrolu nad kvalitou, kterou prodáváme. Navíc se nám přidávali zákazníci hlavně ze Skandinávie, kde byli náročnější. S těmi dodnes spolupracujeme.
Naďa PerníkováNarodila se 3. října 1973 v Českém Krumlově. Zde absolvovala i základní školu. Poté vystudovala Střední zdravotnickou školu v Českých Budějovicích. Ve zdejší nemocnici pracovala jako zdravotní sestra. V roce 1996 se seznámila s Josefem Pointingerem a nastoupila do jeho firmy PMH do funkce vedoucí výroby. Poté si jej vzala za manžela a firmu řídí spolu. Dnes se PMH zabývá výrobou koupelnových radiátorů, mobilních WC stěn a dřevěných podlah. Společnost zaměstnává 70 lidí, radiátory dodává do velkých koupelnových studií, jako je SIKO či Ptáček. Významný je také export, nejvíc radiátorů jde do Skandinávie. |
Skandinávie je asi z hlediska topení prestižní?
Oni hodně topí, to ano. Ale paradoxně koupelnové radiátory mají hlavně jako designový prvek. Mají podlahové topení, koupelnové radiátory používají maximálně na sušení ručníků. Pro nás je Skandinávie nesmírně důležitá, protože ve spolupráci s tamním partnerem děláme i design. Spousta našich radiátorů je postavena na skandinávském vkusu. Většina těch výrobků se ujala i na českém trhu.
Čím je skandinávský design výjimečný?
Je to čistý technický design. Nejsou tam žádné kudrlinky nebo zbytečné ozdoby. To je styl, který sedí i velké části Čechů. Takže jsme se ujali i na domácím trhu. Ačkoli cenově i kvalitou jsme vyšší střední třída.
Jaké jsou nyní trendy v designu koupelnových radiátorů? Před lety to byly jen bílé žebříčky...
My jsme šli směrem té skandinávské čistoty. Trendem poslední doby jsou určitě lakované radiátory. Dělají se různé barvy, ladí se to s barvou koupelny. Hodně se prodávají matné barvy. Teď máme nový katalog, který pro nás dělali studenti krumlovské umělecké školy. Nebráníme se ale ani tomu, když chce zákazník nějakou barvu mimo katalog a požaduje něco přesně na míru.
Jak se liší český zákazník od toho ze Skandinávie?
V Česku je to hlavně o výkonu. Lidi tu počítají s koupelnovým radiátorem často jako s jediným topidlem v místnosti. Ve Skandinávii to o výkonu vůbec není, je to čistě designová záležitost. Je to i tím, že u nás jsou koupelny menší. Češi jsou také konzervativnější. My například stále děláme i ty původní radiátory, se kterými jsme na český trh přišli. Několikrát jsme je již chtěli vyřadit, ale lidi je pořád chtějí.
Dodáváte do Skandinávie, Kanady, ale přitom do Rakouska nebo Německa moc ne? Proč se vám tam nedaří?
Ačkoli je manžel Rakušan, tak jsme v Rakousku neuspěli. Stejně jako v Německu. Snažili jsme se, ale tam jsou zákazníci opravdu velmi konzervativní. Chtějí skutečně jen klasické žebříky. Měli jsme tam i obchodní zástupce, ale nefungovalo to. Je to určitě škoda, v budoucnu na tom budeme chtít zapracovat. Do Rakouska ale exportujeme sanitární WC stěny a s těmi se nám tak velmi dobře daří. A také velkou část naší dřevovýroby.
S tou jste začali až v roce 2010. Přitom je to něco úplně jiného než radiátory.
Bylo to kvůli krizi, prodeje radiátorů šly hodně dolů, měli jsme propad až o 30 procent. Musíte splácet peníze bankám, zaměstnancům vyplácet mzdy. Propouštět se nám nechtělo, to je pro mě ten nejzazší krok. Manžel vždycky říká, že v době krize se má investovat. Takže jsme všechno, co jsme vydělali, vložili do nákupu strojů, budov, pozemků a vrhli jsme se na další oblast podnikání. Ukázalo se, že to byl krok správným směrem, už teď je to jeden z pilířů firmy. Byl to risk, ale vyšel.
V této oblasti se specializujete na akátové dřevo. Proč?
To mělo několik důvodů. Byla to skulina na trhu. Akát je totiž dřevina odolná povětrnostním podmínkám. Je stejně jako tropické dřevo vhodná pro venkovní terasy, fasády. Přitom akát roste v Evropě a nemusí se kvůli jeho těžbě ničit deštné pralesy.
Kde akát roste?
Dovážíme ho ze Slovinska, Chorvatska, Maďarska a východu Slovenska. My třeba děláme kůly na ohrady, které vydrží mnohonásobně déle než smrkové. Pro lesníky a zemědělce je to ideální. Do Německa je dodáváme po kamionech. Z akátu se ale dělají také dřevěné díly pro venkovní dětská hřiště.
