Utkání mezi domácím týmem a hosty ze Zlivi je vyhrocené hned od začátku. Po jednom z ostrých zákroků leží na trávě jeden z domácích a drží se za hlavu. „Pane rozhodčí, to už je podruhý. Nám tohle písknete, dáte žlutou a tady nic?!“ zlobí se na sudího Pintér. Hodně u toho gestikuluje rukama a nakonec utrousí sprostou nadávku. Je vidět, že má kapitánskou pásku právem, fotbalem žije.
Fanoušci hostů ze Zlivi si Pintéra začínají dobírat. „On je přece starosta, může si řvát, co chce, a nic se nestane,“ povídají si.
Pintér už dávno podobné průpovídky neřeší. „Umím se tomu zasmát,“ říká. „Například v Horní Stropnici ty pokřiky byly ještě horší. Tam si mě hodně vychutnávali.“
Tomáš Pintér není starostou na plný úvazek, pracuje v pivovaru Budvar. Volný čas tak rozděluje mezi obecní úřad, fotbalové hřiště a rodinu. „Já jsem neuvolněný starosta a občas toho mám dost, ale fotbal je pro mě relax, kterému se věnuji odmalička,“ říká.
Ještě víc než na rozhodčího dokáže starosta zvednout hlas na spoluhráče, když se mu něco nepovede. „Co to mělo znamenat, kde si měl stát? To byl přesně tvůj hráč,“ křičí na jednoho z mladíků v plánském dresu po zlivském gólu.
„Na hřišti víc řvu. Ale na obci děláme věci více demokraticky, je nás tam na to sedm v zastupitelstvu,“ směje se starosta, který působil také v budějovickém Dynamu B, Roudném, v Třeboni či v zahraničních týmech. Teď hraje se svým týmem I.B třídu, ale nechybělo mnoho, aby s fotbalem přestal úplně.
Pintér, kterého zvolili za starostu v roce 2010, se dlouho léčil se zlomenými obratli a pak ještě s vážnější nemocí. Na trávníky se ale dokázal vrátit a hru si užívá. V sobotu moc důvodů k radost neměl. Planá s předposlední Zliví remizovala 1:1.
V květnu čeká na něj další zajímavý zážitek. Starostů, kteří hrají fotbal, je po celé republice dost na to, aby dali dohromady svou jedenáctku. „Honza Jílků z Jankova je také fotbalista a známý rozhodčí. Pak ještě můžu zmínit Vaška Troblů v Truskovicích. Máme také reprezentaci starostů, a dokonce budeme mít někdy v květnu soustředění. Na to se těším,“ přiznává plánský kapitán.
Tvrdí, že si práci ze své obecní kanceláře do kabiny fotbalistů nenosí. Pozici starosty od fotbalu odděluje. „V šatně vypínám. Jsem tam jen jako člen SK Planá, takže ani kluci nijak nepociťují, kdo jsem,“ myslí si.
A platí to i obráceně. Starosti z fotbalu zůstávají na hřišti. „Máme v Plané tři spolky, rybáře, hasiče a fotbalisty. Dva předsedové a já za náš klub jsme v zastupitelstvu, takže při rozdělování peněz je to od nás vyvážené. Žádné peníze si rozhodně pro náš fotbal sám neulívám. Vždycky o tom rozhoduje zastupitelstvo,“ uvádí Pintér.
I když se samozřejmě debatám o dění v Plané mezi sousedy neubrání, nechce starosta práci mimo kancelář moc řešit.
„Hlavně v hospodě ne, každý si tam totiž dá pár piv a hned je chytrej. Proto jim
říkám, přijďte v pondělí k nám, máme úřední hodiny a vyřešíme to v kanceláři. Ani ze starostování nemám moc těžkou hlavu, při hře na pracovní povinnosti nemyslím. Snažím se to oddělovat, ale někdy je to těžké,“ uvědomuje si.
„Tím neříkám, že bych někoho odbýval, to ne. Když někdo zajde v sobotu na fotbal a zeptá se na věci ohledně obce, odpovím, ale je jasné, že s sebou nemám žádné podklady a tak,“ popisuje Pintér, jak to chodí na vsi.
Kromě udílení pokynů spoluhráčům v současné době musí řešit stavbu nové hasičárny či projekt nové cyklostezky vedoucí okolo řeky z Budějovic.
