Vzpomínám si, když před lety pomáhal na svět cyklostezce z Budějovic na Hlubokou. Pak se pustil do boje s byrokracií a neváhal svolávat na budějovické náměstí všechny, kteří chtějí po městě na kole jezdit bezpečně.
Za svá malá vítězství považoval i to, že se nakonec ve spolupráci s radnicí podařilo pro kolaře otevřít speciálními značkami jednosměrky. Pomohl prosadit i instalaci zrcadla na nebezpečném místě u mostu přes slepé rameno Malše. Na protest proti špatnému ovzduší jezdil po městě v respirátoru.
A takových věcí bylo mnohem víc.
S jeho jménem bylo slovo pomoc doslova spojené. Také na nejvyšší evropské hoře chtěl pomoci druhému a obětavě se s ním vydal zpátky. Bohužel, tahle pomoc se mu stala osudnou.
Říká se, že po každém z nás by měla zůstat brázda. Ta Josefova je hodně hluboká. Díky, Pepo!
