Aktivity vandala odnesly historické budovy včetně sgrafitových omítek, jež si nechali nedávno soukromí vlastníci za mnohatisícové sumy zrestaurovat. Z uměleckého vyjádření se stal vandalismus. Jak tenká je hranice mezi street artem a vandalismem? Hovořit o tom může David Michálek (29 let). Býval writerem – sprejerem. U dóz s barvami zůstal, ale sprejerství povýšil na své povolání.
Jsou nějaká pravidla, jimiž se sprejeři řídí?
Nic takového jako pravidla pro graffiti nikdy neexistovalo. Graffiti si žijí vlastním životem a určitá nepsaná pravidla či způsoby se vždy přejímaly od starších a zkušenějších, a to ať už přímo, či nepřímo.
Co jsou to ty zmíněné způsoby?
Vždy je to individuální věc. Liší se to stát od státu, město od města, ale především člověk od člověka. Záleží, jak si to člověk dokáže obhájit sám u sebe. I když vyloženě pravidla nejsou, malování po nových fasádách či památkách je přes čáru. Zkušenější to nepodporují.
Jaký je rozdíl mezi writerem a vandalem? Jak takového člověka sami sprejeři vnímají?
Pokud se bavíme o graffiti v pravém slova smyslu, bavíme se o writerech, jejichž motivací je vepsat své ‚jméno‘ do veřejného prostoru a získat si v graffiti kultuře určitý respekt. Veřejný prostor ovšem není pro tyto bojovníky za uznání uzpůsoben, a tak není překvapením, že se převážná část graffiti tvorby nachází za hranou zákona. Když je vám kolem patnácti, jde celkem o velkou výzvu, jak říct světu, že existujete. Čím kvalitnější dílo na zajímavějším místě, tím vás okolí více vnímá. Mnoho začínajících writerů se ovšem snaží získat si respekt tou nejsnazší cestou, volí nejjednodušší formu a jdou na nejviditelnější místa. Efekt to má pak opačný, zkušenější writeři je nerespektují a celá jejich kariéra končí na počmáraných fasádách a historických památkách. Řadí se tak po bok klasických vandalů. Formálně je však hranice velmi tenká.
Existuje nějaká páka na to, aby se čmáranice nebo i graffiti neobjevovaly na místech, kde nemají co dělat?
Na sprejery pamatuje zákon o poškozování cizí věci a není zrovna mírný, pachateli hrozí i několik let za mřížemi. To ovšem mladé lidi v jejich seberealizaci nezastaví. Spíše než vytváření bariér by pomohl vzájemný dialog a dát takovým lidem prostor pro vyjádření, například v podobě legálních ploch.
Ty nejen v Táboře chybí. Ale je to vůbec cesta, když ke graffiti nedílně patří i adrenalin...
Nefunguje to tak, že sprejerům dáte legální zeď, kde se vyblbnou, a z města tak graffiti zmizí. Legální plochy ale dokážou zasáhnout problém hlouběji. Jednak si tam mohou začínající writeři vyzkoušet sprejovou techniku a třeba zjistí, že to není úplně pro ně. Lepší, než aby si to zkoušeli na vašem domě. Dalším přínosem je vyhranění prostoru pro profesionály. To je velice důležité, protože bez autority, která ukazuje možnosti, čeho mohou začínající writeři dosáhnout, se nemají čeho chytit a nejsou motivováni vytvářet kvalitní graffiti. Plochy v tomto směru působí v dané lokalitě jako výkladní skříň toho nejlepšího.
Podle všeho na radnici na návrh Pirátské strany projednávají možnost, že by legální plocha mohla být na sídlišti Nad Lužnicí a na Pražském sídlišti u Základní školy Zborovská.
Jsem v kontaktu s radním Janem Příbramským, se kterým připravujeme systematické řešení. Vedle rozšíření legálních ploch bychom se chtěli soustředit na lepší informovanost a předcházet událostem, jakou je ta ze Starého města. Především na školách a místech, kde se spreje prodávají.
Zní to jako pohádka, co vše se pro to musí udělat?
Na to není snadná odpověď. Hlavně musíme mít podporu. A to jak veřejnosti, tak i dalších zainteresovaných subjektů včetně policie. U legálních ploch nyní vytipováváme správná místa a snažíme se připravit kvalitní provozní řád a materiál prevence.
Jak dlouho se graffiti věnujete?
S graffiti jsem začal před 15 lety, ale v posledních letech si zamaluji párkrát do roka. Především v zahraničí, kde se to snažím propojit s cestováním obecně. Své ‚stopy‘ jsem zanechal po celé Evropě. Hodně času mi ale dnes zabírá práce. Už to bude deset let, co jsem vystavil svou první fakturu za grafické práce. S kamarádem jsme později založili firmu a začali jsme nabízet graffiti malby na zakázku, jako alternativu k dekoracím interiérů i exteriérů a outdoorové reklamy.
Neodsuzují ostatní, že chce někdo sprejerství legalizovat, a ještě z toho dělat byznys?
Naprosto minimálně. Řada lidí, kteří dříve byli známí pouze z ulice, využila svého talentu a dnes jsou z nich třeba umělci, kteří vystavují v galeriích po celém světě. Divil byste se, kolik lidí s touto historií je dnes veřejně známých.
