Co říká dnes na situaci, kdy hokejový Mountfield chtěl pociťovat podporu na českobudějovické radnici? V Českých Budějovicích zašel nejdříve za primátorem a pak na jednání zastupitelů. Byli s ním i dva kolegové z pětičlenného představenstva HC Mountfield.
Jaký byl verdikt, o tom už se ví. Akcie klubu se zatím prodávat nebudou. Jak situaci vysvětlil Ivan Drbohlav?
Můžete popsat, jak jednání v Českých Budějovicích probíhala?
My jsme jasně řekli, co se za těch pět let v hokeji tady udělalo. Stál 500 milionů korun. 75 milionů dali naši diváci. 162 milionů Mountfield. Ostatní peníze daly malé, střední a velké firmy v jižních Čechách. Všem je potřeba poděkovat. Ve chvíli, kdy to tři roky opravdu dře a kdy jsme trošičku po pěti letech unavení, tak jsme si vzpomněli na to, že bychom se mohli obrátit na město.
Co jste se tam dozvěděli?
Reagovalo, řekl bych, velice chladně. Výsledkem z jednání rady bylo, že nám dají pět milionů, když řekneme, že nikdy podnik neprodáme. To je samozřejmě zcela nesmyslné.
Jaká byla vaše reakce?
Tentokrát jsem sem jel s tím, že večer bude představenstvo klubu a že klub budeme prodávat firmě Marimex. Tak to bylo domluvené a potřeboval jsem to v představenstvu odsouhlasit.
Jaký je nyní váš názor?
Po tom jednání na vedení města a po zastupitelstvu jsem silně optimistický. Začínám cítit, že dostáváme první pomoc. A to je pomoc psychologická. Když se dívám na náklady klubu a na všechny potíže z nevyrovnaného rozpočtu, které z toho vyplývají, tak každý ví, že pět milionů korun zase tolik nezachrání. Ale psychologická podpora tady je.
Můžete podporu přiblížit?
Byla vyjádřena i v tom, že o návrhu rady se jednat nebude. Že si sami zastupitelé projednají způsob, jak hokej podpořit. Že si cení naší práce a toho, co pro město děláme. A že bychom měli dostávat pět milionů korun ročně. Nezávazně jsem ve svém proslovu v zastupitelstvu upozornil na to, že bychom se sportu měli věnovat obecně. To znamená fotbalistům, úspěšným volejbalistům. Že v rámci dvoumiliardového rozpočtu Českých Budějovic by se to mělo dělat více generelně. Zastupitelstvo se dohodlo, že najde cesty, a všechno se uzavře při svém jednání 10. listopadu.
Co jste na to řekli?
My jsme na to odpověděli, že oddalujeme jednání našeho představenstva o prodeji klubu. Tak, jak jsem viděl tu atmosféru, tak jsem velice optimistický. Věřím, že toho desátého listopadu jak psychologická, tak finanční pomoc města pro klub přijde.
Co Marimex? Jaká je podle vás hodnota klubu?
Nic jim nezbývá. Hodnota klubu je v hodnotě hráčů a hodnotě licence. My jsme s nimi zahájili jednání a dotáhli jsme to do konce. Ale s tím, že v nejbližším roce budeme dál dělat generálního sponzora za předpokladu, že nebudou v tomto roce dělat žádné změny. Ta podmínka byla dobrá a také jsme tím získávali čas. Chtěli jsme ukázat, že to tady nezabíjíme. Byli jsme zklamaní přístupem. Ale řekli jsme, že pokračujeme dál. Co bude po skončení této sezony, to nevíme. To si musí rozhodnout majitel. HC Mountfield je firma, jejímž principem je podnikání.
Říkal jste, že jste optimista.
Ani nevíte, jaká džungle v klubu byla před pěti lety. Dali jsme to všechno do pořádku. Za to jsme včetně našich sponzorů také zaplatili. Už jsem tomu moc nevěřil, ale teď jsem optimista.
Zasedání představenstva HC Mountfield jste zrušili?
To představenstvo mělo být v osm hodin večer. S lehkým srdcem, když tu byli další dva členové představenstva, a tím i většina, jsme se dohodli, že to za tu zkoušku stojí. To zasedání představenstva jsme zrušili.
Co vám chybí při vedení klubu?
Možná jsem to nevnímal. Ale mně za těch pět let neřekl nikdy nikdo Děkuju. Udělali jsme hromadu chyb. Trenér Bokroš, někteří hráči. Ale ve sportu se to stává. Dělají se rozhodnutí, kdy se časem ukáže, jestli byla správná. Doufám, že nás politici neoblafnou. Mám dobrý pocit a teď jsem naladěný na dalších pět let. Už teď, jak tady sedíme s inženýry Blažkem a Schönem, dáváme dohromady plány, abychom ty chyby nedělali. Ty chyby se v rozpočtu promítly.
Hovořil jste o prioritách ve městě. Kam řadíte sport?
Význačné krajské město s dvoumiliardovým rozpočtem by nemělo licitovat s mládeží, mladší generací. Zase to tady tolik neznám. Ale vidím v Praze, co se tam děje. Vím, že všude chybějí peníze. Ale chce to mít priority A, priority B a priority C. Osobně se domnívám, že mezi priority A by měly kultura a sport patřit. Mládež chce obdivovat své vzory. Tady nejde jen o to, že na hokej chodí čtyři, pět nebo šest tisíc lidí a je vyprodáno. Lidi, zejména v těchto těžkých dobách, potřebují k někomu vzhlížet. Vemte si, co s lidmi tady udělal Kotalík. Jak byli nadšení. Mimochodem, daří se i mužstvu.
Mladí také více hrají.
V play-off jsme měli s Vítkovicemi smůlu, ale byl to úplně jiný tým, než tu byl dva roky předtím. Změny jsme tentokrát nedělali a je vidět, že tým si sedá. Daří se nám do sestavy dostávat i mladší hráče a to je také dobré. Mají pravdu ti, co říkají, aby tam byli mladí hráči. Zařadit mladé je riskantní, body jsou třeba, ale ukazuje se, že se dá najít střední cesta.
