Oslavil životní jubileum. Narodil se 27. října v roce 1946. Je mu tedy sedmdesát let. Ale není to žádný vetchý stařík, pořád dokáže pobavit tisíce lidí. Možná by se dalo říct, že je i jedním ze symbolů Českých Budějovic.
Zimní stadion. Dnešní Budvar aréna. Hokej se v krajském městě už sedm desítek let hraje na stejném místě, v parku Háječek kousek od soutoku Malše a Vltavy. Navíc budějovický „zimák“ je v celé České republice tím nejstarším.
„V Československu byl náš stadion třetím v republice, po pražské Štvanici a Bratislavě. Štvanice už ale neexistuje, Slovensko je samostatný stát, proto máme nejstarší zimní stadion s umělým ledem v Českých Budějovicích,“ říká ředitel příspěvkové organizace Sportovní zařízení města České Budějovice Tomáš Novák.
Původně stál na místě dřevěný stánek s menšími tribunami po všech stranách. Samotné kluziště už bylo od začátku postavené podélně s nedalekou Vltavou. Nad tribunami rostly stromy.
„Vybavuji si, jak okolo zimáku bylo hodně břízek a řada lidí prostě hokej sledovala ze stromů. Nevím, jestli neměli peníze na vstupné,“ směje se dnes 69letý fanoušek Karel Pulec, který začal sledovat zápasy v Českých Budějovicích už na začátku šedesátých let. Dobře si tak pamatuje na dobu, kdy se hrál hokej pod širým nebem.
Sníh z ledu odhrabávali i diváci
„V přestávkách se sníh na ledě šornoval. Dokonce když byla velká chumelenice, tak se zápas zastavil a šli odhrabovat sníh z ledu i diváci. S klukama jsme se také vždycky těšili na párek. Ten mi táta kupoval ve stánku, který byl za dnešní bránou hostů. Tedy vlastně pod VIP tribunami, ale už si nepamatuji, jestli byl stadion zastřešený, nebo ještě ne. Nebo si jako dneska vybavuji, když jsme ze druhé ligy postoupili do první (tehdejší nejvyšší soutěže, pozn. red.), tak na led přistála černá rakev s nápisem druhá liga a hráči ji hokejkama roztřískali,“ líčí Pulec své zážitky.
Dnes sleduje prvoligový Motor z tribuny A. „Na chvíli jsem si od hokeje odskočil k létání, ale pak mě zase na zimák přivedl vlastně můj syn. Byl jsem na legendárním výjezdu v Jihlavě v postupové sezoně, a to jsem chodil o berlích. Mám rád éru Čendy Píchy, Maříka, Vápeníka a podobných kluků. Teď na hokeji kamarádům pořád vyprávím nějaké historky,“ říká Karel Pulec, kterého k fandění přivedl táta v jeho jedenácti letech.
Oslava zimního stadionuV neděli bude zdarma veřejné bruslení, lidé uvidí ukázkový zápas mladíků Motoru a mohou přijít na Den otevřených dveří. „Zájemci se dostanou například do kabiny A týmu, do půdních prostor, do strojovny, na novinářskou tribunu, do režie, či dokonce přímo dovnitř kostky. Ale kvůli kapacitě by se měli předem nahlásit. S komentovanými prohlídkami začínáme v půl jedenácté,“ zve Tomáš Novák, ředitel příspěvkové organizace Sportovní zařízení města České Budějovice. V pondělí sehraje Motor retroutkání s Prostějovem. |
Po roce 1946 byl dalším milníkem pro zimní stadion únor v roce 1957. Dřevěná stavba do základů vyhořela, snad od sušícího se prádla. Už v říjnu se ale na stejné místo zase chodilo na hokej. Díky dobrovolníkům, brigádníkům, peněžním darům i pomoci tehdejších hokejistů. Tribuny už byly z betonu.
Dodnes je na Budvar aréně poznat, jak některé části sportoviště vypadaly. „Ze starého stadionu můžeme ještě dneska vidět hlavně zvenku od řeky betonové sloupy, takzvaná ixka. To jsou vlastně hlediště,“ vysvětluje Pavel Píša, který mezi roky 1994 až 2010 celému stadionu správcoval.
Dnes je Píša v důchodu, na hokej zajde jen občas, ale na doby strávené na zimním stadionu vzpomíná rád. „Pracoval jsem se spoustou příjemných lidí. Potkal jsem jak hokejové, tak i umělecké legendy. Koncertoval tu třeba Karel Gott a moc si halu chválil,“ říká bývalý správce, kterému se líbí i současná podoba Budvar arény. „Jak dneska říkají mladí, Budvar aréna je už jiný level. Je lepší,“ usmívá se Píša.
V polovině šedesátých let se začalo českobudějovické sportoviště zastřešovat. To už měla pod sebou hokejový oddíl společnost Motor Jikov. Od toho vznikl také současný název klubu. Mezi roky 1975 až 1979 vyrostla vedle hlavního stadionu i menší tréninková hala, které se kvůli plechovému opláštění říká plechovka.
Obě haly spojil tunel
To už byla třetí podoba stejného stadionu. Čtvrtá a pořád aktuální přišla na řadu v roce 2000. To se začal zimní stadion kompletně předělávat. Byla to největší proměna v celé historii. Obě haly spojil tunel i střecha, kovová konstrukce původní střechy zmizela a úplně se změnilo hlediště.
Po požáru v roce 2002 navíc halu potrápila povodeň. Nejen kvůli tomu se práce zpozdily, i proto museli tehdy českobudějovičtí hokejisté začít hrát extraligu v jiných městech.
„Voda přišla ze dne na den. Ale stadion nezaplavila voda z řeky, spíš spodní voda, takže to všechno šlo nahoru hlavně kanály. Byly utopené motory chlazení, museli jsme kompletně vyměňovat podlahy, asi měsíc se zimní stadion opravoval,“ vzpomíná Pavel Píša na dobu před 14 lety.
„Problémy tu s rekonstrukcí haly byly, to je jasné. Například, když se udělala špatně celá chladicí deska na první hale, pak se to muselo kompletně odstranit a předělat. Ale příjemné vzpomínky a pocity převládají,“ doplňuje.
Fanoušci řeší přesunutí kotle
Řadě diváků některé věci na moderní hale přeci jen vadí. Z důvodu, že skelet stadionu z 50. let zůstal a nestavěla se hala zcela nová, jsou například nedostatečné kapacity na toaletách či v ochozech, kde je občerstvení, a limitující je také úzký chodník mezi spodními a horními tribunami. Skalní fanoušci nadále řeší s vlastníkem stadionu, tedy s městem, přesunutí svého kotle.
Do bohaté historie stadionu patří jediný mistrovský titul pro budějovický tým z roku 1951, řada sehraných reprezentačních zápasů, sestupy i návraty do nejvyšších soutěží, ale i znovuobnovení klubu v létě 2013, kdy společnost Mountfield přesunula svůj extraligový tým do Hradce Králové.
Dnes aréna slouží nejen hokeji, ale i koncertům či jiným sportovním akcím. Její kapacita je 6 421 diváků.
