Tak, tady to začíná, řekl Karel Boháč a rozpřáhl ruce. "Myslím, že je to nejlepší les, který tady můžeš najít," dodal. Vysvětlil mi, kudy mám jít, připomněl pár orientačních bodů a ujistil, že pokud se budu jeho rad držet, nemůžu se ztratit.
Poslechl jsem, sehnul se, aby mě smrkové mlází nezranilo, a začal hledat. To, co následovalo potom, mi vyrazilo dech. Hřiby skoro na každém kroku. A i když z odřezků bylo jasné, že na místě určitě nejsme první, houby jako by vyrostly přímo pro nás. Třeba i uprostřed hromady odřezků koukaly klobouky celých hnízd hřibů.
Do tohoto ráje mě přivedl právě Karel Boháč. Málokdo umí sbírat houby jako on. Už před sedmou hodinou ráno jsem zastavil před jeho domem v Chvalovicích na Prachaticku. Společně jsme vyrazili do Blanského lesa, kde má Boháč svá, jak říká, naleziště.
Hřiby jako z katalogu nacházeli v lese Karel Boháč, redaktor Radek Štěpánek a Růžena a Jaroslav Kostrounovi.
Karel Boháč z Chvalovic zná místa, z nichž dokáže za den přinést i tisíc hřibů. Ostatní houby ani nesbírá.
Občas tam vodí i náhodné turisty, příliš mnoho lidí mu ale vadí a svá místa prozrazuje nerad. Tentokrát s námi šli i jeho dva přátelé, Růžena a Jaroslav Kostrounovi z Nových Homolí. I oni mě hned na začátku přesvědčovali, že v minulých dnech nacházeli hřiby po stovkách.
Hned ze začátku jsme se rozdělili, abychom prošli co největší kus. Manželé Kostrounovi šli na křídlech a mě středem vedl Karel Boháč. Ve chvíli, kdy jsme z cesty sestoupili mezi stromy, by mu 71 let hádal málokdo. Málem sprintoval stále hlouběji do smrkového houští a pořád mě popoháněl.
Nechápal jsem, kam chvátá, cestou jsem posbíral už pár pěkných hříbků a masáků, tedy mochomůrek růžovek, a byl jsem z nálezu celkem spokojený. Ani bych jinam nemusel. Ale to bych udělal chybu.
Právě pak se totiž Boháč zastavil a uviděl houbařův sen. Můj košík se začal plnit a možná i tím, že jsem se netrápil s očišťováním, jsem ho měl za tři čtvrtě hodiny téměř plný. "Je to skoro jako sbírat brambory, také z toho tolik bolí záda, co?" houkl na mě Boháč se širokým úsměvem.
Les je úrodný díky vodě z kopců
Věděl jsem, že když mluví o svých tisícovkách hřibů, nejsou to žádné bajky, ale úplná pravda. A protože i kolegové měli košíky skoro plné a já jsem skoro o půlstoletí mladší než oni, dostal jsem za úkol největší košík odnést do auta, aby mohli ostatní sbírat.
Po zpáteční cestě jsem posbíral opomenuté hřiby, a tím si náklad ještě zvětšoval. Potom jsem sedl do auta a podle instrukcí sjel na rovnoběžnou cestu pár stovek metrů pod námi. A vydal se kolegům naproti. Proti mně tekla voda ve strouhách, které v lese zbyly po těžbě kamene.
Všude okolo rostly hřiby, pod smrky i pod jedlemi, v hustém křoví i přímo na cestách. "Tahle voda, která stéká z kopců, způsobuje, že je les tak úrodný. Nahoře je dokonce studánka, ve které je léčivá voda," podotkl Boháč.
V tu dobu už mě nezajímalo nic jiného než hřiby. Okolo rostly i jiné houby a býval bych si mohl na sádle usmažit asi celou nůši masáků, kdybych je sbíral, ale já je prostě míjel.
Redaktor Radek Štěpánek, Karel Boháč a manželé Kostrounovi ukazují košíky plné hřibů, které nasbírali za necelé tři hodiny.
Ani ne pod třech hodinách od začátku výpravy jsme měli všichni plno. Bylo jasné, že tisícovku nasbíraných praváků jsme znovu trumfli. Sešli jsme k autům, kde Růžena Kostrounová začala houby okamžitě čistit, aby neztrácela čas. My jsme zatím dumali, jak to udělat, aby fotografie nebyla žádná fotomontáž. Od silnice byly naše houštiny poměrně dost vzdálené a nikomu se nám do kopce už moc nechtělo.
Když ale fotograf přijel, napadlo nás zajít se podívat hned do lesa, který nám rostl za zády. A tam na nás čekalo další překvapení - našli jsme ty nejkrásnější hřiby v nejlepších uspořádáních.
Při fotografování s úlovkem jsme nahlas dumali, jak s houbami naložíme. Já začal přemýšlet o pořádné bramboračce a houbové omáčce. Manželé Kostrounovi zase vždy menší houby zavaří a zbytek suší.
A Karel Boháč měl taky jasno. "U nás si necháme vždycky jen ty první. Všechno ostatní rozdám. Třeba je ženě doma nabízím. Zeptám se, co kdybych přinesl nějaké houby? Manželka potom vždycky hubuje, našel sis je sám, tak si s nimi dělej, co chceš. Takže já jenom sbírám."
