„Tento rok je na kotrče rekordní. Sucho jim totiž tolik nevadí, vláhu sají ze stromů,“ vysvětluje předseda mykologického klubu při Jihočeském muzeu Rudolf Mašek.
Nálezy letos nejsou podle houbařů tak plošné jako v jiných letech tohoto období. Soustřeďují se v poměrně malých lokalitách, hlavně na okrajích lesů, kde je vláha. Kotrče rostou ve dvou druzích - kadeřavý a Němcův.
Patří mezi naše největší jedlé houby. Mohou dorůst až do koule o průměru půl metru a váhy přes kilogram. Pracné je však jejich čištění, protože mezi lístky mají množství jehličí a nečistot.
„Za roky, kdy je sbírám, jsem si našla na to metodu. Spařím je nejdřív horkou vodou. Zvláční a při vymývání nečistot se pak nelámou,“ radí Zdena Kroupová z Českokrumlovska.
Plné ruce práce měl s kotrči před několika dny František Havelka z Českých Budějovic, který přinesl domů z jediné výpravy sedm kotrčů. Jak tvrdí, v chladu vydrží dlouho a dobré jsou smažené v pivním těstíčku.
Podle odborníků jsou kotrče nejen chutné v různých úpravách včetně falešné dršťkové polévky, ale mají i léčivé účinky. Protirakovinné a antibakteriální.
Mykolog Mašek radí hledat kotrče v borových a dubových lesích, vždy u kořenů těchto stromů. Častěji než chráněný kotrč Němcův se najde jeho druhá podoba kotrč kadeřavý.
„Kromě hřibů smrkových se objevují i hřiby strakoše. Lidé jim říkají podle místních názvů různě. Třeba bezpráce, na Táborsku husí pupky,“ vypočítává mykolog.
Kromě kotrčů a strakošů začaly růst další podzimní houby jako křemenáče, klouzci a pýchavky. Některé jejich místní názvy budí úsměv. Třeba křemenáč je kozák, výpravčí, turek nebo také bolševik. Klouzek je máselník, maslák či loupáček.
Klub mykologů musel přes současné nálezy letos zrušit výstavu v Jihočeském muzeu i tu v Soběslavi naplánovanou na začátek října. V době příprav byly lesy prázdné. „Letošní sezona byla zatím nejsušší za posledních třicet let,“ říká mykolog Jihočeského muzea Miroslav Beran, proč je stále hub méně. V Jihočeském muzeu vede pravidelné pondělní houbařské poradny.
