Výrobu tradiční hrdějovické keramiky, která hraje ve filmových pohádkách, ale také třeba v televizním seriálu Policie Modrava, znovu rozjela místní firma Renova Rychlík. Její majitel v ní nabídl práci pěti dlouholetým zaměstnancům keramičky. Tedy všem, kteří v ní zůstali v březnu jako poslední a dostali od krachující firmy Mercaton Co. výpovědi.
Ivo Rychlík se snaží oživit výrobu a zašlou slávu hrdějovické keramiky.
„Zatím děláme menší věci, talíře, hrnky, misky, džbánky. Třeba mezi turisty v Českém Krumlově jsou nejvíc žádané misky a hrnečky. Jako dárky si je odvážejí domů Korejci a Japonci,“ popisuje Ivo Rychlík, který je novým šéfem hrdějovické keramičky.
Proč vůbec začal s výrobou keramiky majitel zavedené obchodní firmy se zemědělskými díly a autobateriemi? „V obchodní firmě věci jen prodáváme, ale chtěli jsme i něco vyrábět. Přitom máme na co navazovat. Keramičku založil v roce 1901 Josef Štěpánek a už tenkrát zaměstnával 28 lidí. Byla by hrozná škoda, kdyby ta tradice v obci po tolika letech skončila,“ říká Rychlík.
Když si od obecního úřadu koncem dubna prostory opuštěné firmy pronajal, spolu s celým pracovním kolektivem je nepřetržitě 14 dní uklízeli. Kromě zpustlé a zaprášené haly s prázdnými regály museli řemeslníci opravit i letitou elektrickou pec.
„Začínali jsme s velkými problémy prakticky od nuly. Obec nám však vyšla maximálně vstříc, platíme jen symbolický nájem 100 korun za měsíc a snažíme se výrobu stabilizovat a získávat nové trhy,“ objasňuje Rychlík a ukazuje malé betlémy, které už chystá jako novinku na adventní čas.
Největší zájem je o zapékací misky a hrnečky
Před firemní prodejnou keramičky v obci poblíž Českých Budějovic zastavují auta turistů z celé republiky i cyklisté. „Jezdí hodně Pražanů i lidí s karavanem, kteří míří na Lipno, nebo cyklisté z Třeboně. Nejvíc chtějí zapékací misky a hrnečky, teď se začali ptát po sudech na zelí a větších květníkách na zahradu,“ popisuje spolumajitelka firmy Petra Litvanová, jejíž matka pracuje v prodejně.
Každý zákazník si z ní odváží originální výrobek. Hrnky a hrnce, talíře, džbány a další výrobky totiž malířky keramičky ručně malují modrými motivy - proto nikdy nevzniknou dva stejné kousky.
„Je to o zručnosti a fantazii. Dřív jsme se museli víc držet dekoru, jak má být namalovaný hrneček nebo miska. Dnes už je to volnější,“ líčí malířka keramiky Vladimíra Böhmová, která sem do bývalého výrobního družstva Jihotvar přišla v 15 letech jako učnice. „Dělám tady svoji profesi už 40 let, a proto jsem ráda, že se výroba zase rozjela,“ libuje si.
Lví podíl na tom mají hrdějovičtí zastupitelé v čele se starostou Jiřím Krupičkou. Když byla na předchozí firmu vyhlášena exekuce a keramička skončila v dražbě, obec její objekt v žalostném stavu za 5,9 milionu korun vydražila. Hlavní motivací bylo, aby tam nakonec nevzniklo něco, o co samospráva nestojí.
„Výrobu jsme chtěli zachovat a našli si nájemce, který je ochoten se o to postarat. Navíc chceme část areálu využít i pro sběrný dvůr, hasiče a technické zázemí obce. Už jsme zadali vypracování studie, jak to má vypadat,“ plánuje Krupička. Ještě do zimy však musí obec v hale obnovit topení. „Aby tam zaměstnanci nezmrzli,“ říká lakonicky.
