Už od září mají mít všechny děti s mírným zdravotním postižením podle nového školského zákona otevřené dveře v základních školách se zdravými vrstevníky.
„Je otázka, zda to rodiče využijí. Pokud budou chtít převést dítě do běžné školy, musí projít kolečko odborných posudků. A také záleží na tom, jakou školu si vyberou. Pokud nebude bezbariérová, museli bychom hledat řešení,“ uvedl náměstek českobudějovického primátora pro školství Petr Podhola.
Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami by díky změnám měli mít nárok na podpůrná opatření, například asistenty či speciální pomůcky, i v běžných školách. Ředitelé škol zatím nevědí, jestli na to dostanou od státu peníze, a pokud ano, kde seženou kvalifikované asistenty, protože těch je nedostatek.
InkluzeInkluze je systém základního vzdělávání, který umožňuje všem dětem navštěvovat běžné základní školy, ideálně v místě jejich bydliště. Učitelé na inkluzivně orientovaných školách musí přistupovat ke každému žákovi individuálně jako k mimořádné osobnosti. Na individualizovaném přístupu k žákům je postavena nejen výuka, ale i celá organizace a filozofie školy. |
„Učitelé na základních školách nejsou připravováni na společné vzdělávání. Ale postupně se to učí. U nás už je delší dobu patrný trend, že děti, které se nacházejí na hranici začlenění do speciální školy, zůstávají v naší škole. Ze 200 žáků máme 39 s nějakým problémem diagnostikovaným pedagogicko-psychologickou poradnou. Sedm dětí má předepsané individuální vzdělávání. A na to máme dva asistenty pedagogů,“ popsal Pavel Klíma, ředitel MŠ a ZŠ Malšice na Táborsku.
Děti s různými handicapy včetně vozíčkářů se dnes učí ve většině škol, takže podle Podholy zákonodárci „neobjevili s inkluzí žádnou Ameriku“. K novému zákonu je však skeptický, protože s sebou nese řadu nevyřešených otazníků.
„Mám z toho strach. Myslím, že systém praktických a speciálních škol byl nastaven dobře. Upřímně, ne každé dítě může být začleněno do běžného školního kolektivu,“ podotkl náměstek primátora.
Rodiče se zatím do změny nehrnou
Rozhodnout o cestě ke změně musí rodiče dětí s handicapem. Ve školách zřízených pro žáky se zdravotním postižením v kraji se v letošním školním roce učí 1 146 žáků, z nich 325 podle rámcového vzdělávacího programu základní škola speciální. To je vzdělávací program pro středně těžce a těžce mentálně postižené.
Ředitelé těchto škol teď zjišťují, zda rodiče chtějí, aby se dítě dál vzdělávalo u nich, nebo by ho rádi zařadili do vybrané běžné školy. Mají na to čas do konce května. Podle prvních zkušeností speciálních škol v Písku a Táboře se zatím rodiče do změny nehrnou.
„Máme 60 žáků, jejich odliv nepředpokládám. Rodiče, kteří tu mají dítě dva tři roky, si často chválí, že potomka vysvobodili ze základní školy, kde nezažil žádný úspěch. Náš vzdělávací program je nastavený jinak - samozřejmě učíme základní předměty, ale hlavní je pracovní výchova v dílnách, na pozemcích či v kuchyni. Prostě se u nás učí věcem, které se jim v životě hodí a můžou je jednou živit,“ popsal Ladislav Klíma, ředitel písecké základní školy pro mentálně postižené a praktické školy.
Ve škole pracují učitelé, kteří vystudovali speciální pedagogiku, třída ve speciální škole může mít čtyři až osm dětí, v praktické škole je minimum šest žáků, a to je citelný rozdíl proti běžným třídám s 25 až 30 žáky.
Jenže, kolik z těch 60 žáků v písecké škole pro mentálně postižené by mohlo zvládnout běžnou školní docházku? „Možná bych uvažoval o dvou dětech, ale měly by tam problémy. Někteří naši žáci jsou schopní v běžné třídě fungovat první rok, dva, ale když přijdou cizí jazyky a další naukové předměty, nemůžou to zvládnout a stávají se outsidery,“ podotkl Klíma.
Podobné zkušenosti má i ředitelka táborské Základní školy v ulici ČSA Lenka Holomková. „Ke každému dítěti přistupujeme individuálně s ohledem na jeho handicap. Změna školy naše rodiče děsí,“ řekla.
