První školní den byl v Základní škole v Trhových Svinech novinkou nejen pro prvňáčky, ale i pro učitele. K žákům prvních tříd se přidaly poprvé také tři děti se speciálními vzdělávacími potřebami.
Na jejich příchod se škola připravovala. Osmdesát prvňáků zamířilo do čtyř tříd místo tří, které tu otevírali v minulých letech.
„V jedné je tak po dvaceti žácích, výuka ve třídě s osmadvaceti dětmi by byla těžší. Už v pololetí jsme se sešli s asistenty pedagoga, 2. září jsme měli schůzku s rodiči, dětmi, vedoucími školní jídelny a družiny, vedením školy a dávali jsme dohromady, jak bude prakticky vše probíhat,“ popisuje ředitel školy Jan Mikeš. Dodává, že čas ukáže, nakolik je třeba upravit těmto žákům systém výuky.
„Nemáme v tomto směru žádné zkušenosti. V polovině září přijede psycholožka a budeme dále posunovat laťku. Uvidíme, jestli budou potřebovat například i individuálně vzdělávání. Pak znovu vyhodnotíme postup a co bude dětem vyhovovat,“ naznačuje Mikeš.
Je třeba dát šanci všem dětem, říká ředitel školy
I přes větší zátěž kantorů inkluzi vítá. „Funguje po celé Evropě a je třeba dát šanci všem dětem. Jsme ale na začátku a je jasné, že učitelé a ředitelé z ní mají velké obavy. Rodiče jsou naopak rádi, že se jejich dítě dostane do velkého kolektivu a nemusí absolvovat praktickou školu,“ porovnává.
Podle ředitelů inkluze na školách už delší dobu funguje, jen se o ní teď více mluví. „Například k nám chodí třetím rokem žačka s autismem. Jsme rádi, že ji tu máme, díky ní jsme se dozvěděli mnoho informací o autismu a obohatilo to celý kolektiv. Jsou ale těžší případy postižení, u kterých bych pochyboval, jestli není začlenění mezi normální kolektiv kontraproduktivní,“ podotýká ředitel Základní školy Malšice Pavel Klíma.
I přesto, že je tato škola jako jedna z mála na jihu Čech úplně bezbariérová, v rámci inkluze projevila zájem o přesun dětí z praktické školy jen jedna rodina. Nakonec od záměru upustila.
Klíma upozorňuje na to, že školy nejsou na výuku zdravých dětí společně s postiženými připravené po technické stránce, učitelé nejsou dostatečně vzděláni, třídy jsou navíc přeplněné.
Nad odpovědí, zda je dobré začleňovat děti s postižením do běžného kolektivu, váhají i rodiče. „Naštěstí mám děti zdravé a učím je, že musí pomáhat nemocným. Nejsem si ale jistá, jestli je nástup do normální školy správný. Děti přece jen dokáží být kruté a dát najevo takovým spolužákům, že se liší,“ podotýká například Simona Vávrová z Písku.
Na tento fakt poukazuje i Lenka Holomková, ředitelka táborské Základní a mateřské školy, kterou navštěvují žáci se speciálními vzdělávacími potřebami.
„Některé děti se mohou začlenit do kolektivu na základní škole, jiné ne. Naši školu děti navštěvují právě proto, že základní školu nezvládly. Potřebují trochu jiný přístup, nejen co se vědomostí týče. U nás si mají s kým popovídat, cítí se na stejné úrovni jako ostatní,“ porovnává Holomková, podle které přítomnost asistenta pedagoga v běžné škole žáka z kolektivu vyčleňuje.
„Při počtu dětí jim ale ani asistenti nejsou moc platní, protože stejně děti vyčlení z kolektivu. Inkluze má být o rovnoprávnosti všech dětí. Měla jsem tu žáka, který přišel ze základní školy a měl asistenta. Odmítla jsem přítomnost asistenta s tím, že mu ho přidělím v okamžiku, kdy budu vidět, že učivo nezvládne sám. Chlapec byl naprosto v pohodě i bez něj,“ líčí Holomková.
