Mladá průvodkyně odemyká bránu na cestě vedoucí ke středověké věži Jakobínka a zve dovnitř další skupinu turistů. Na zbrusu novou prohlídku je natěšeno šest návštěvníků. To není tak málo, jak se může zdát na první pohled – kapacita prohlídky je deset lidí včetně průvodce.
Obnovenou kamennou věž s kuželovitou střechou se šindelovou krytinou a špičkou ozdobenou plechovou makovicí obklopuje upravený trávník, kvetoucí keře i majestátní lípy. Od začátku podkresluje projev průvodkyně o historii Jakobínky hlasitý ptačí sbor.
„Odborníci se nemohou shodnout, ze kterého století věž pochází. Jsou rozděleni do tří skupin – jedna má za to, že byla Jakobínka postavena ve 14. století, druhá ji datuje do 15. století a třetí až do 16. století. Jejím původním účelem byla strážní a obranná funkce,“ vypráví průvodkyně Veronika Polnická.
„Vy musíte chodit až nahoru pokaždé? Hm, tak to jste trénovaná,“ oceňuje fyzičku průvodkyně s respektem jedna z turistek.
A když celá skupina dojde k malému vchodu do středověké věže, upozorňuje průvodkyně na druhý vstup, který je vysoko nad zemí.
„To byl původní vstupní portál po roce 1523. Nachází se ve výšce čtrnáct metrů nad námi, v 19. století byl částečně zazděn,“ říká.
A vzápětí vysvětluje, že na tento vstup byla napojena dřevěná lávka, která byla pevně spojena s dnes už neexistujícím objektem v horním areálu hradu.
Použili stavební postupy jako ve středověku
Po následném vstupu do věže návštěvníci v tričkách a kraťasech pochopí, proč má vedoucí prohlídky na sobě lehké sako a klasické kalhoty. Z bytelných kamenných zdí táhne do kruhového prostoru syrový chlad, přestože venku je 23 stupňů a dusno věštící bouřku.
A pak už průvodkyně s návštěvníky za zády stoupá po dřevěném schodišti vzhůru na ochoz a při zastávkách v jednotlivých poschodích věže přidává další zajímavosti z bohaté historie Jakobínky. Místy jsou schody docela krkolomné, i proto se všem na prostranství před dveřmi na ochoz viditelně uleví.
Zrychlený dech si mohou uklidnit prohlídkou malé expozice o historii a poslední obnově věže. Je tu i její model v nedávné podobě pod lešením s jeřábem na lidský pohon nahoře. Památkáři ho nechali sestrojit podle nákresu mistra Leonarda da Vinciho a řemeslníci s jeho pomocí zvedali na ochoz břemena o hmotnosti až 500 kilogramů.
Zchátralou Jakobínku opravovali středověkými stavebními postupy a mechanismy v letech 2013 až 2020 a od letošního 25. května je poprvé otevřená pro veřejnost.
„A teď se můžeme společně odměnit za výstup 169 schodů jedinečným výhledem z ochozu Jakobínky,“ otevírá průvodkyně dveře k téměř pohádkovému zážitku.
Příchozí se kochají pohledem na městečko Rožmberk, vodáky na lodích u břehu pod mostem, lidi mířící na oběd do restaurací, slyší rachotivý zvuk sekačky i auta jedoucí po silnici. Nasávají poslední část výkladu o životě šlechtických rodů na rožmberském panství a sledují jedinečnou okolní krajinu i stříbrnou hladinu meandrující Vltavy.
„Chtěl jsem vidět, jak Vltava obkružuje Rožmberk, což si běžně při jízdě autem po silnici ani nevšimnete. A skutečně je to nádhera,“ libuje si Jiří Lánský ze Studence u Jilemnice, který přijel z Krkonoš do jižních Čech s manželkou Hanou. „My jsme studovali v Českých Budějovicích na univerzitě, proto se na jih rádi vracíme,“ přiznává Lánský.
Výstup na Jakobínku nadchl i manžele Marii a Ladislava Kolací ze Sedlčan na Příbramsku, kteří jsou na dovolené na Lipně. „Je to moc hezké. Já mám ráda výhledy, i když s těmi schody je to trochu náročnější,“ líčí Marie Kolací. Před průvodkyní, která denně stoupá s turisty na Jakobínku osmkrát, proto smeká.
