Od dětství miloval Jan Halla umění. Na přání otce ale vystudoval farmacii. Vždyť také pocházel ze slavné lékárnické rodiny. Měl pokračovat v čtyřsetleté tradici Richtrovy lékárny na Starém městě pražském. Jenže vše změnila druhá světová válka a následující komunistický režim. Osud Jana Hallu nakonec zavál do Českých Budějovic, kde se z něj stal uznávaný grafik.
Narodil se v Praze 11. srpna 1926. Otec i matka, původem Chorvatka, byli lékárníci. „Jeho rodiče byli velmi uměnímilovní. Celý život sbírali obrazy a starožitný nábytek. Toto prostředí ho od dětství inspirovalo a vyvolalo v něm pocit, že by se umění měl věnovat,“ líčí Tomáš Halla, syn Jana Hally.
Mladý Jan ovládal angličtinu, němčinu, chorvatštinu i francouzštinu. Nejprve chodil do francouzské obecné školy, potom absolvoval akademické gymnázium v Praze Na Příkopě.
„Za války pracoval v totálním nasazení nejprve v lékárně svého otce, potom při praní vojenského prádla v parní prádelně. V roce 1945, na samém konci války, byl nacisty uvězněn,“ popisuje Hynek Rulíšek, historik umění a bývalý ředitel Alšovy jihočeské galerie.
Na otcovo přání začal ihned po skončení války studovat farmacii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Promoval jako magistr v roce 1948.
Díky své lásce k umění studoval souběžně i na Akademii výtvarných umění. „Odtud ho po dvou letech vyhodili s tím, že už má jeden titul a to mu musí stačit. Po Únoru 1948 dědečkovi komunisté lékárnu v Praze zestátnili a odsunuli ho do Horní Plané, kde mu přidělili lékárnu,“ vypráví Tomáš Halla.
Po dvouleté vojenské službě se Jan Halla přestěhoval do Českých Budějovic. Zde žil až do své smrti s rodinou ve funkcionalistické vile z 30. let v Dukelské ulici.
Byl zaměstnaný jako lékárník, ale postupně si získával stále větší renomé jako výtvarník. Jeho záběr byl obrovský. Věnoval se leptům, mědirytině, dřevorytu, litografii, tvořil exlibris, ilustrace i dřevěné sochy.
„V lékárně byl postupem času jen na půl úvazku a posléze přešel jako umělec na volnou nohu. Výtvarné školení si doplnil studiem grafiky u profesora Karla Svolinského. Byl vedený jako registrovaný výtvarník Českého fondu výtvarných umění. Do Svazu českých výtvarných umělců ho znovu přijali až těsně před smrtí,“ říká Tomáš Halla.
Dílo Jana Hally s názvem Krajina z okolí Pompejí
Měl ateliér na Pražském předměstí, kam jezdil každé ráno z Havlíčkovy kolonie a domů se vracel pozdě večer. Práce tehdejšího umělce vypadala tak, že dostal zadání a vytvořil návrhy, které šly do schvalovacího řízení.
„Pokud to prošlo, muselo se dílo nazvětšovat a následovaly polomechanické práce. Na přelomu 70. a 80. let otec tvořil velké práce pro architekturu, u kterých jsem mu mohl pomáhat,“ vzpomíná Halla mladší.
Jan Halla vytvořil například sgrafita v českobudějovické hvězdárně, dřevěné intarzie na Poliklinice Jih, dubové plastiky ve Strážném či práce na poště v Písku.
„Rád jsem za ním chodil do ateliéru. I když jsme si třeba celé odpoledne nic neřekli, tak nám bylo dobře. V ateliéru měl rád svůj klid, ale bylo mu příjemné, když ho někdo na čas vyrušil. Dělat 12 hodin denně umění nejde, jen výjimečně. Měl často návštěvy a byl za ně rád. Když jsem dospěl, tak se z otce stal můj nejlepší přítel. Moc jsem si vážil toho, že hodně dal na moje mínění. Často se mě ptal na názor, když něco tvořil. V tom jsme si dobře rozuměli, i když jsem byl umělecky nevzdělaný,“ popisuje Tomáš Halla.
Inspirace přírodou i hudbou
První fáze tvorby Jana Hally se vyznačovala realismem se smyslem pro přesný detail. Po roce 1960 směřovala přes velkou míru abstrakce k osobitému stylu fantaskního a poetického ražení se silnou inspirací přírodou a hudbou. V roce 1969 jej Mezinárodní akademie literatury, umění a věd Tommaso Campanella v Římě jmenovala čestným členem a udělila mu stříbrnou medaili.
„Tvorbu Jana Hally předurčovalo hned několik vrozených vloh: jeho povahově vzletný, napůl jihoslovanský původ, talent od Pánaboha, mimořádná pracovitost a v neposlední řadě přemítavost. Jakkoliv se Janův talent nejvýrazněji osvědčil v grafice, jeho dílo sochařské či ilustrační nepatřilo jen k nějakým chvilkovým exkurzím do příbuzných uměleckých oblastí a žánrů. Ať se dotkl rydla či dláta, vždy pracoval s plným nasazením, s vůlí a touhou dosáhnout maxima sebevyjádření,“ vyznal se po jeho smrti spisovatel Věroslav Mertl, který byl Hallovým blízkým přítelem.
Ovlivnila ho také východní filozofie
Podle historika umění Radka Chodury založil Jan Halla uměleckou formu na dokonalém studiu reality. „Síla jeho výrazu byla v kresbě, která se prolíná celým jeho dílem. Vlastní tvorba se však postupem let transformuje, zjemňuje, aby posléze minimálními výrazovými prostředky dotvořila překvapivý sen,“ popsal Chodura.
Hallův život i dílo ovlivňovala mimo jiné také východní filozofie. Byl obrovským znalcem světového výtvarného umění.
„Dodnes mám po něm knihovnu narvanou stovkami monografií, často ve francouzštině. Byl to chodící lexikon výtvarného umění. Protáhl nás všemi výstavami, v Praze jsme navštěvovali jeho kolegy výtvarníky. Byl také velkým znalcem japonského umění. To je také grafika, byť dělaná jiným technikami. To ho přivedlo ke studiu myšlenek z východního náboženství a filozofie,“ dodává Tomáš Halla, který se svou firmou dělá atypické schodiště a prvky interiérů.
„Je to tvůrčí činnost, v níž je určitě vliv mého otce. Často se dostávám k zakázkám, které mají blízko k uměleckému řemeslu,“ míní.
Jan Halla zemřel 31. prosince 1988. Jeho dílo je dnes zastoupené ve sbírkách Alšovy jihočeské galerie v Hluboké nad Vltavou, v Jihočeské vědecké knihovně v Českých Budějovicích i v soukromých sbírkách. Velká část je stále v majetku rodiny. Hallovu tvorbu a 30. výročí úmrtí připomněla na přelomu listopadu a prosince úspěšná výstava v českobudějovické radniční výstavní síni.
