Při desetidenním zásahu v Dušejově, kde se v roce 2001 objevila poprvé v Česku nemoc šílených krav, spal ve stanu a řídil jako velitel zásahu práci hasičů, policistů i armády. „Když to skončilo, prospal jsem snad celý den,“ zavzpomínal na jeden z nejsilnějších zážitků Jan Všetečka.
Jan Všetečka (61 let)Narodil se v Českých Budějovicích. K hasičům se přidal před 30 lety v Třebíči, kde zastával několik funkcí od práce v ekonomickém oddělení až po velitele útvaru či zástupce ředitele. V roce 1995 se stal ředitelem územního odboru Jihlava a poté náměstkem krajského ředitele. V Jindřichově Hradci působil devět let. Je ženatý, má tři děti a šest vnoučat. |
U hasičů sloužil tři desetiletí. K odchodu se rozhodl již před více než dvěma roky. „Všem jsem to oznámil, takže to nikoho nepřekvapilo. Místo ředitele územního odboru se snad stanu úspěšným dědečkem,“ svěřil se.
Při ohlédnutí za svou bohatou kariérou mluví skromně. „Práce mě vždy bavila. Jsem aktivní a pozitivní člověk, který se snažil něco vytvářet a někam směřovat,“ shrnul Všetečka.
Kvalit bývalého ředitele si váží všichni kolegové včetně jeho nástupce. „Není to jen pan ředitel, ale hlavně pan člověk. Dokázal, že je možné zastávat tuhle funkci a zároveň být normální člověk chápající potřeby lidí. Naučil jsem se od něj spoustu věcí,“ svěřil se 36letý Lukáš Janko, který do funkce nastoupil od 1. dubna.
Slavnostního rozloučení se v pátek zúčastnili všichni kolegové. Odchod oblíbeného ředitele pro ně nebude jednoduchý. „Kombinují se v něm odborné vědomosti i mnohaleté zkušenosti,“ uvedla tisková mluvčí jihočeských hasičů Vendula Matějů.
Při svém rozloučení Jan Všetečka kolegům poděkoval. Zdůraznil, že je pro něj důležitý každý z nich. „Hasič by měl být slušný, fyzicky zdatný, obětavý člověk se schopností pracovat v kolektivu. Musí respektovat rozkaz nadřízeného a být ochotný pracovat na sobě,“ konstatoval krátce před ceremoniálem.
V současné době se těší na zasloužený odpočinek. Trávit ho chce s rodinou. „Když vstávám, nic mě nebolí. Když jdu spát, nic mě nebolí. Prášky neberu, jíst mi chutná. Zubů mám dvaatřicet a v práci se daří. Odcházím v klidu. Máme tři děti, šest vnoučat a chalupu. Předpokládám, že budu od brzkého jara do pozdního podzimu tam. Chci si užívat klidu a pohody,“ těší se Jan Všetečka.
