Jarmila Schestauberová přišla na budějovickou radnici v nažehleném cvičebním

Jarmila Schestauberová přišla na budějovickou radnici v nažehleném cvičebním sokolském kroji. S sebou přinesla fotoalba. Na snímcích dominují sokolové. | foto: Slavomír Kubeš, MAFRA

Že pořád chodím? Za to děkuju sokolům, libuje si stoletá žena

  • 1
Pohyb je život. Tvrdí to i stoletá Jarmila Schestauberová. Věrná členka budějovického Sokola, která začala cvičit v šesti letech, si přišla pro přání na radnici.

Nezná bolesti zad. Nemá ani jiné zdravotní problémy, které by jí komplikovaly radost z pohybu. Ve svých sto letech, které oslavila v pondělí, chodí stále svižně a bez hůlky. Českobudějovická rodačka Jarmila Schestauberová žije ve své domácnosti a je stále soběstačná, sama si nakoupí, uvaří a stále i ráda peče.

Vitální drobná žena je přesvědčená, že za svoji dobrou kondici vděčí dlouholetému pravidelnému cvičení.

"Byla jsem zvyklá pořád být v pohybu a něco dělat. Za to, že můžu pořád chodit, děkuju sokolům. Cvičila jsem od šesti let, pro Sokol jsem žila. Končila jsem v 95 letech, to jsme byli na sletě v Praze," vypráví.

Oslavenkyně přišla na radnici v doprovodu svých blízkých

Zatímco všem ostatním stoletým jubilantům jezdí budějovický primátor gratulovat domů nebo do domova důchodců, tentokrát za ním přišla oslavenkyně v doprovodu svých blízkých po svých. V nažehleném cvičebním sokolském kroji: bílé halence zdobené červeným vyšíváním a modré sukni s červeným páskem.

"Halenku jsem si vyšívala sama, ale dnes už, bohužel, špatně vidím. Potřebuju, abych měla lepší oči a víc slyšela. Chtěla bych plést a šít, to mi schází. Dřív jsem napletla spoustu všelijakých svetrů a pořád jsem něco dělala, teď ale nemůžu, a to mi vadí," líčí jubilantka.

Vytahuje několik fotografických alb a desky plné novinových výstřižků. Většině z nich dominují sokolové v akci, ze snímků se usmívají větší či menší skupiny lidí ve cvičebních krojích. Na jedné z fotek stojí čestnou stráž u odhalené pamětní desky prezidentovi T. G. Masarykovi před budějovickou radnicí.

A když primátor Juraj Thoma sáhne po dobových článcích, oslavenkyně jen mávne rukou. "To kdybyste měl číst, budete tu do večera. A na to taky nemáte čas," podotkne rázně a pobaví tím všechny okolo stolu.

Stoletá jubilantka pochází z rodiny Benešových, která měla v České ulici papírnický obchod a knihařství. Sama prodávala v obchodě a její otec vzadu v knihařské dílně vázal knihy. Když rodina o živnost přišla, pracovala Jarmila dvacet let jako uklízečka v domově mládeže. Má 70letého syna Augustýna a 61letou dceru Věru, čtyři vnuky a šest pravnuků. Byla dvakrát vdaná, první muž jí padl ve válce, druhý už před lety zemřel.

"Dceru jsem taky přivedla k sokolům, ale protože pracovala ve zdravotnictví a dělala na směny, nakonec přesedlala na koně. Jenže nedávno se její kůň lekl, vrazil do ní a Věra je teď v nemocnici. Moc mi chybí, je to moje pravá ruka," popisuje oslavenkyně.

A tak dceru teď musí víc zastoupit její starší syn, kterému na rozdíl od matky sport nic neříká. Fotbal ani Sokol ho nikdy nelákal, spíš ho baví technika, třeba radioamatérství.

"Ale když vidím, jak je na tom maminka pohybově, asi to cvičení má něco do sebe. Obdivuju ji, neví, co je to bolení zad. Sama si uvaří, napeče. Akorát, že nevidí na váhu, a když dělá nějaký koláč, tak se na to musí dívat lupou," říká syn stoleté jubilantky.

Za klíč k její dlouhověkosti považuje kromě pohybu i střídmost v jídle i pití. Jarmila Schestauberová je v jídle velmi skromná, nestojí o kávu ani o alkohol. Když už si připije na zdraví s rodinou malým panákem vaječného koňaku, vypráví prý o tom týden.

"Pořád je soběstačná a v pohybu. Sestra má na Lipně hausbót, a když tam jezdíme a sedíme u táboráku, užijeme si s mámou stále dost legrace," shrnuje vysoký bělovlasý muž.

V současné době žijí v Českých Budějovicích celkem čtyři stoleté ženy, další dvě jsou dokonce ještě o rok starší a k nim se řadí i jeden muž.