Před téměř dvěma roky byl Josef Prokeš vysvěcen na kněze, nyní je spirituálem Biskupského gymnázia a kaplanem při katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích.
"Vánoce jsou svátky, které vedou k hlubšímu zamyšlení nad životem," říká.
Přehledně: Mše a bohoslužby v Jihočeském kraji |
Tradice půlnoční mše se slaví přibližně od 5. století našeho letopočtu.
"Půlnoční se jí říká proto, že vychází ze židovského pojetí času a dne, kde den začíná východem první hvězdy. Je to v podstatě mše v noci, na které už slavíme to, co se potom stane další den," vysvětluje Prokeš.
Podle jeho slov chodí do kostela na půlnoční mši více lidí než v jiné dny. "Vánoce jsou navzdory tomu, že žijeme v dosti ateistické společnosti, pro mnoho lidí svátky, které je vedou k hlubšímu zamyšlení nad životem, nad svými vztahy a nad tím, proč vůbec na světě jsou. To je přivádí do kostela, kde se o těchto věcech mluví," říká Prokeš.
Kněz Josef Prokeš.
Dodává, že půlnoční mše se trochu liší od těch běžných. Kněz totiž musí mluvit jazykem srozumitelným i k těm, co do kostela běžně nechodí.
Hned na začátku bohoslužby se čtou úryvky z bible, nejdříve ze Starého a pak z Nového zákona. Starozákonní texty, zejména tedy proroctví, zde značí velikou lidskou touhu po štěstí, záchraně, strachu ze smrti a tak dále. Poté se čte úryvek z evangelia, kde se vypráví o narození Ježíše Krista, a slaví se eucharistie.
Kněz v našich zemích musí obvykle zvládnout dvě půlnoční mše. "Ta první bývá okolo 22 hodiny, ta druhá pak o půlnoci. Na venkově, kde je třeba objet více vesniček, jsou to dokonce tři," vypočítává Prokeš.
